Athény - Kerameikos, Hadriánova knihovna a Plaka

Dneska jsem si mohla přispat, protože žádný ranní vstup už plánován nebyl. V klidu jsem tedy posnídala, dala si kafe (které jsem si v cestovních pytlících přivezla). Je ovšem potřeba dodat, že apartmán, ve kterém bydlím, je nebývale dobře vybaven, takže má i kávu (má dokonce i med, ale to jsem zjistila až poté, co jsem si do jogurtu koupila med vlastní). No a po snídani jsem vyrazila na metro. Tentokrát jsem jela s přestupem, do zastávky Thessio. V plánu bylo navštívit Kerameikos, ale nejdříve jsem trochu špatně zabočila. A šla jsem na druhou stranu. Nicméně to byla za a) zjevně turistická trasa a tak mne zajímalo kam dojdu a za b) byl zrovna čas kočičího athénského krmení. Nějaká hodná kočičí máma asi pravidelně krmí a ty se za ní táhly asi z celého širého okolí. Tolik koček pohromadě jsem asi ještě neviděla. Nicméně jsem usoudila, že bude dobré se zase vrátit k původnímu plánu, když tu - potkala jsem muzeum Herakleidon. Prý že věda, technika a umění starého Řecka. Vstup lidových 5 euro a expozice ve dvou barácích, které ale ani nesousedily, ani nesídlily naproti. Nicméně dostala jsem instrukce jak druhou část muzea najdu a šla jsem na prohlídku. Je možné si přizvat zdarma i průvodce, ale já si vše prohlížela vlastním tempem a občas jsem příposlechem pochytila některé "moudra" od druhých. Je fakt, že to asi přínos mělo, že třeba konstrukce vystaveného baráčku je na kličku, aby bylo vidět jak fungovala kanalizace, to jsem nevěděla (koupelna a záchody byly v prvním patře a tedy splašky tekly do kanalizace samospádem) no a kanalizace měla sklon 4 stupně....Nicméně i další věci vážně zajímavé byly. Od instruktáže jak fungovaly už známé chrámové triky pro ohromení diváků (typu po oběti bohům se samy otevřou dveře chrámu - protože pod nimi se topí a jak plamen uhasne, přijde na řadu mechanika na dveře, nebo jak socha umí nalévat víno - ale o té zrovna později, tu jsem dost rozbila :). Procházím, kochám se, v prvním patře pak byly různé typy hodin, včetně průřezů toho jak vodní hodiny fungovaly a že byly různého druhu - například byly i hodiny na dobu řečnění v senátu, aby měli všichnis tejný čas) a astronomické hodiny že uměly korigovat i astronomické odchylky včetně přestupných roků...

No ale zpět k soše s vínem. Vedle sochy byla konstrukce "zkus si svoji sochu" a bylo vidět, jak vše funguje. Ddvě nádobky, jedna na víno, jedna na vodu a jak se otevře ventil, socha nalévá. Jenže - jenže popis "zkus si sám" byl špatně. Zkouším otevírat ventily, ale pán přikvačí, že musím dát na tácek hrnek. Jenže to byl až třetí krok sepsaného postupu. No nevadí, pán to vyzkoušel za mne. A nic. Pokusná socha lila špatně. Žádné víno, proudem vodu. No a tak přikvačil druhý pán, chvíli veksloval s udělátkama, až to spravil a pokusná socha fungovala, jak měla. Zbytek prohlídky už jsem na nic nesahala :-D

Po prohlídce muzea jsem se vrátila ke svému plánu a navštívila Kerameikos. Musím říct, že tahle část vykopávek mne moc nezaujala. V podstatě jde o městské opevnění. OK, pro mne nic moc zajímavého a ještě jsem včera ztratila svůj stojánek na mobil z IKEA za 15 korun a nemohla jsem se tedy fotit úplně všude, kde jsem chtěla. Druhá část areálu ale zajímavá byla, jednalo se o městský hřbitov s opravdu výstavními náhrobky. Nicméně oproti agorám a Parthenonu se tady moc nenamáhali s popisy toho, co návštěvník vidí. Některé třeba byly až v budově muzea a ne přímo na místě, což dost kazí prohlídku.

Další v plánu byla Hadriánova knihovna, ale z té se moc nezachovalo a prohlídka toho místa netrvala moc dlouho. Už jsem byla dost uondaná a porozhlížela jsem se po nějaké taverně nebo kavárně, ale byla jsem snad na tom nejturističtějším místě ve městě a restaurace měly všechny poměrně nedobrá hodnocení. A tak jsem se z náměstí Monastiraki přesunula kus za roh mimo turistický ruch a natrefila jsem na "Brunch factory".  Sedla jsem si, a když jsem viděla menu, byla jsem trochu zklamaná a dokonce jsem i přemýšlela, že odejdu. Ale pak začali jídlo nosit vedle na stůl. A vypadalo skvěle. V menu byla hlavně vajíčka, objednala jsem si to, co jsem vydedukovala, že má slečna vedle u stolu. No, nakonec se ukázalo, že to byla jiná vajíčka, nicméně i tak jsem byla dost spokojená. Zejména i nabídkou vody k pití a to normálně pán nabízel typicky minerálku, nebo kohoutkovou, která byla zdarma. Velká spokojenost.

Po obědě už jsem plány neměla a jen tak jsem se bez cíle brouzdala Plakou, starým městem Athén. Jenže. Jenže ráno v Kerameikosu jsem byla svědkem bitky želv, a video jsem poslala našemu Kubovi. Ten to ocenil a já na toulkách Plagou potkala hrnek se želvou. I poslala jsem fotku Kubovi. Ten se ovšem probral s odpovědí až asi za hodinu a půl a to já už vůbec nevěděla, kde daný hrnek měli. I zkoušela jsem ho hledat. Bodrý pán Řek mi v jednom obchodě i pomáhal, ale ukázalo se, že nemají. Pán se ovšem nevzdával a říkal, že kdybych ale chtěla super koberec, tak by jeden pro mě i měl... No, díky, koberec nepoptávám... Hledala jsem dál, ale nakonec, nakonec jsem našla! Ufff.

Mise splněna.

U metra jsem si jen koupila gyros do ruky, a zamířila domů.

Dneska je zvláštní den, dneska si v apartmánu peru :-D. Když jsem totiž zjistila, že je v bytě pračka, dost to usnadní věci ohledně malého zavazadla do letadla. A tak než jsem dopsala blog, věci se vypraly (a já doufám, že do rána uschnou. A že nebude hořet, protože teď nemám nic na sebe :-D))