Rhodos - jak jsme se zase dostaly na pláž Pefkos

Když včera Vanda říkala, že ta vyvrtnutá noha nic nebude, tak pěkně kecala :)

Ráno se vzbudila s tím, že to pekelně bolí. Takže jsme po snídani prozkoumaly "náš" supermarket (chápej prostě obchod u hotelu). Tam měla paní elastické obinadlo, ale Vandě se to nezdálo vhodné do vody. A že by lepší byla tejpa. OK. Kolem lekárny jezdíme.

Navíc bylo jasné, že lepší bude písečná pláž, protože po kamínkách nebude schopná chodit vůbec. Vyjely jsme tedy s cílem prozkoumat pod akropolí zátoku svatého Pavla.

Jenže cestou se ukázalo, že lekárna, kolem které jezdíme, je zavřená. Jo vlastně, ona je neděle. Zajít do Lindosu by znamenalo nechat auto na odstavném parkovišti a jít pěšky dolů. S Vandou, co pajdá. Navíc bez jistoty, že tam něco najdeme. U odstavného parkoviště "supermarket" podobný tomu u hotelu elastické obinadlo nevedl. Zato vedl paní, která radila zajet do nemocnice.

No nic, jedeme dál. V zátoce svatého Pavla je plno potápěčů. Ti by mohli něco mít. Tak ano. Mají k dispozici kyslík. V přilehlé restauraci jsou vybavení na požahání od medůz, ne na vyvrtnuté kotníky. Ale vědí, že v Lindosu jsou lékarny otevřené. Já už jsem uvařená z pobytu na slunci. Podle google je to do lekárny 10 minut. Nechávám Vandu na pláži, dávám jí peníze na lehátka a jdu do lekárny. Ta není daleko a dokonce mají i ty tejpy (rozdíl v ceně je "zanedbatelný" -  elastické obinadlo stojí necelé euro, tejpa eur skoro 12).

Cestou zpátky potkávám u auta Vandu. Že prý tam nebude ani náhodou. Chtěla zaplatit lehátka, ale obsluha ji tlačila furt jen do jednoho. Pak se dohadovali o stínu. Že údajně lehátko do stínu přesunout nejde - dokud o to samé nepožádala vedle paní s dvacetieurovkou pro obsluhu. To byl pro Vandu konec. Odpajdala se nahoru k parkovišti a vydaly jsme se směr pláž Pefkos.

K našemu překvagpení tambylo parkoviště plné. Zjevně dorazili v neděli i místní. I tak ovšem nebyla pláž plná a místo pod slunečníky se našlo bez problémů.

Vanda si zatejpovala nohu a šla to zkusit, zjistila ale že to i tak moc nejde. Zbytek odpoledne byla jen pod slunečníkem. I tak jsme tam vydržely asi do půl sedmé.

Doma už proběhlo jen klasické kolečko vykoupat - navečeřet a dát drink u bazénu před spaním.

Rhodos - pláž Pefkos a podvečerní prohlídka akropole v Lindosu

Ráno jsme u snídaně žádnou další želví, ani jinou, mrtvolku nenašly a tak jsme poklidně mohly plánovat, co budeme dělat. Nějak jsme se nemohly shodnout. Já preferovala pláž Quinn, Vanda logicky ani náhodou. Tak jsme hledaly jinou,  takovou, kterou jsme ještě neobjevily. Vybraly jsme Pefkos. Je u Lindosu a plán byl po koupání případně v Lindosu opatřit lodní výlet na další den.

Ačkoli je pláž Pefkos údajně jedna z nejhezčích na ostrově, byla téměř liduprázdná. Uvelebily jsme se spokojeně na lehátka (slunečník jsme nechaly v autě protože dnes nebyla výstraha před vysokými teplotami, ale pro změnu před velkým větrem). Usadily jsme se na lehátka, pozorujeme pána, co za lehátka vybírá, ale ten ležel v poklidu ve stínu olivovník.u. OK. Je teplo, jdu do vody. Takže když do vody vlezu a chvíli se koupu (a těsně před tím, než do vody vlezla i Vanda) se pán výběrčí vyspinkal a přišel si pro svých 10 euro za lehátka. No nic, Vanda zaplatila, a mohl si jít zase každý po svém. To znamená Vanda do vody, pán výběrčí zase na lehátko pod olivovník.

Na pláži jsme vydržely dlouho. Pobyt jsme asi ve tři zpestřily ledovou kávou v přilehlé kavárně, ale pak jsme se zase vrátily do vody. Vítr přitom byl opravdu velký. A nebylo úplně příjemné, když s sebou bral písek, protože jehličky do obličeje nejsou to, co člověk právě usínající na lehátku ocení. Ale také znamenal větší vlny, takže se v nich dalo poměrně dobře blbnout.

Asi po šesté jsme se sbalily a vyrazily směr domů. Na Lindos jsme se asi chtěly vykašlat. Furt se nám zdálo, žeje dost teplo na to chodit po městě. Jenže co čert a Siri v navigaci nechtěly - najednou jsme přijížděly do Lindosu. Zastavily jsme se na focení, potkaly několik oslíků, co šly z roboty domů (v Lindosu se mohou turisté vyvézt na kopec s akropolí na oslu) a rozhodly se do Lindosu nahlédnout. Podle Google akropole zavírala v šest. Takže jsme moc nečekaly, že klapne, ale i tak vypadalo to městečko moc pěkně. Nakonec se ukázalo, že Google nemá úplně pravdu, a byly jsme i vpuštěny do akropole. Docela i překvapivě fungoval Vandy ISIC a tak šla za studentské vstupné 0 eur (ne, u nuly opravdu nic nechybí - Vanda šla zdarma).

Když jsme si prohlédly akropoli (a já litovala, že s sebou nemám průvodce, protože návštěva nebyla úplně plánovaná) vraceli jsme se dolů do města. Vanda měla chuť na ledovou tříšť a chtěla si projít i obchůdky. Jenže. Jenže se slunce chýlilo k obzoru až hodně a mně v tu chvíli došlo, že mám jen sluneční brýle. Nečekala jsem pobyt až do tmy. A domů ještě asi 30 minut jízdy. Bylo záhodno dojít k autu a frčet domů. No ale to bysme nesměly špatně odbočit a bloudit ve spleti malých uliček (plán na lodní výlet byl přitom úplně zavrhnut).

Po nějaké době jsme se vylouply na parkovišti, kde jsme fotily město poprvé. Ne na tom, kde doopravdy máme auto.  Vyrazily jsme tedy směrem ke správnému parkovišti, Vanda ovšem bez své ledové tříště. Takže nespokojená Vanda. Do toho cesta-necesta, takže se Vandě ještě podvrtnul kotník, začalo ji bolet koleno... prostě všechno, co by se mohlo pokazit. A sluníčko si v poklidu dál zapadalo.

I tak se nám povedlo dojít k autu, a vyrazit směr domov. Dokonce jsme ještě za mírného denního světla domů dojely. Bylo asi půl deváté a večeře jsou do devíti, takže jsme nechaly vše v autě a šly se najíst. Až potom jsme začaly řešit s recepcí, že neparkujeme úplně standardně, protože parkovací místa už byla plná (recepční to omrkla a prý že OK). Tak jsme ještě furt zasolené od mořské vody a s hlavou plnou písku daly drink u bazénu - a pak už se odebraly domů do pokoje.

Líbíse mi, jak Vanda strašně moc stála o hotel all inclusive a nakonec není spokojená. Dokonce jí překvapuje, že barman neumí namíchat drinky, když cílem tady je "Máňo koukej, on mi dal toho alkoholu půl sklenice". No ale smůla. Nesmí mručet moc, protože to sama chtěla. A promne výhra - víckrát to zjevně už chtít nebude :)

Rhodos - Prasonisi

I dnes nám bylo souzeno způsobit rozruch. My za to ale nemůžeme. Nás série neuvěřitelných příhod vyhledává sama.

Při snídani si už několik dní sedáme uvnitř. Výstraha před silným horkem se sice už dnes prvně neobjevila, ale těžko říct, zda to tak bude doopravdy. No a dnes jsme si sedly k akváriu. To původně vypadalo prázdné, ale během snídaně Vanda (která na něj měla výhled) prohlásila, že jsou tam želvičky. Tak se otočím, koukám na želvičky, konstatuju, že jsou tak velké jako byla Vandy Verunka kdysi. A v tu chvíli jedna želvička začne útočit na druhou. Kouše jí do nohy, do krunýře....a pak nám dojde, že ta druhá želvička nereaguje proto, že je mrtvá. Nás má prostě místní personál rád. To každý chce, slyšet během snídaně od hostů, že má v akváriu chcíplou želvu.

Po snídani jsme přemýšlely kam. A protože sice zmizelo varování před vysokými teplotami, ale začíná se ukazovat varování před silným větrem - rozhodly jsme se ještě využít situace a v den nižší intenzity větru vyrazit úplně na jih ostrova, na Prasonisi. Autem od nás asi hodina jízdy.

Po příjezdu na místo naše první cesta vedla do místní taverny. I s klimatizací v autě jsme byly uvařené a tak jsme chtěly ledové kafe. Až pak bylo možné vypravit se na konec pláže. Tam se střetává Egejské a Středozemní moře. Byl příliv, takže se po pláži nedalo přejít na konec Rhodu suchou nohou, ale hodně lidí se tam brodilo. Zpočátku to šlo s vodou asi po kolena max, později se hladina ještě trochu zvýšila.

Pozorovaly jsme kity i surfy a docela si užívaly, že není horko k padnutí a že to navíc vítr významně vylepšuje i tím, že fouká. Na koupání to ale bohužel moc nebylo, na to bylo hodně kitů ve vodě a nevadilo jim jezdit až ke břehu. Navíc se hodně lidí učilo jezdit, a to člověk ani nevěděl, kdy na něj nějaký kite spadne. O tom by mohla vyprávět jedna Němka, které spadl na hlavu a zarazil jí sluneční brýle do nosu. Že by se jí majitelka zdivočelého padáku, nebo její instruktor omluvil přitom bylo jen zbožným přáním. Nepadla naprosto žádná omluva.

Vanda i zkoušela obejít místní školy a poptat se po instruktorovi, ale dozvěděla se, že mají na tři týdny dopředu úplně plno. Volno je u surfů (ale to jí zas nepřipadalo dost zajímavé). Tak jsme se tak poflakovaly na pláži, Vanda se samozřejmě i fotila - až bylo odpoledne a vyrazily jsme na cestu zpátky.

Po nějaké době jízdy jsme zjistily, že máme docela hlad a že bohužel nestihneme u bazénu podávaný gyros. A protože jsme zrovna projížděly kolem nějaké taverny u silnici, zaparkovaly jsme a usadily se. Bylo to překvapení. Protože už jsme byly skoro doma, taverna byla nad Tsampiko pláží. Byla pod stromy, s úžasným výhledem na moře. Přitom to ze začátku při parkování tak vůbec nevypadalo. Daly jsme si souvlaki, tzatziky a pita chleba a narvaly se z jedné sdílené porce dostatečně.

Pak už jsme těch pár km domů zdárně dojely. Po drobném odpočinku a sprše jsme i mohly  později večer na  večeři (Vanda si tentokrát vybrala) a pak klasicky k baru na aperol.

Také nám už začaly chodit maily od letecké společnosti s informacemi o naší cestě domů, což není úplně přesně to, co chceme slyšet. Na druhou stranu je fajn, že to vypadá, že se stihneme domů vrátit před začátkem platnosti podmínky testů, takže v tomto ohledu máme štěstí. I když test je to nejmenší a komplikace by zas nebyla nijak velká.

Rhodos - pláž Anthony Quinn a další

Ráno se na snídani objevilo poměrně dost nových hostů. Také jsme po snídani zašly, zvědavé, za recepci. Chtěly jsme zjistit, jaká cestovka sem vozí hosty a následně zjistit, za jakou cenu. Takže Čedok. Plus minus za 16 tisíc na osobu v říjnu, což by mohlo odpovídat červnu. Páááni. Vanda se učila, že rabat by měl být 20%. No nevadí. Že jsou ceny vysoko nad reál víme a proto jsme taky neuplatňovaly svůj voucher z loňska.

No pak už jsme vyrazily na pláž. Tentokrát na tu Anthony Quinn. Dojely jsem, zaparkovaly a vybíraly si kterou. V dosahu jsou dvě. Ladiko a Quinn. Vandě se líbila Ladiko. Mně Quinn. Nebránila jsem se navštívit obě, ale to nakonec způsobilo pohromu.

První se šlo na Quinn. Málo lidí, ale také málo místa rozložit se u vody se slunečníkem. Respektive nebylo kam slunečník narvat. Pláž oblázková. Vanda spařená. Složily jsme se na jedno místo, Vanda vběhla do vody a odmítla se jít kouknout dál. Odmítla i to, že koupíme lehátka. Stejně přeci jdeme jinam, že...

Já došla až na konec pláže, objevila asi dvě místa na lepší ležení. Tak jsme se přesunuly. Ale místa o moc lepší nebyly. Slunečník nešel nikam pořádně instalovat, foukal vítr a Vanda furt nechtěla lehátka. Přitom z mola byl nádherný přístup do vody, voda příjemná....Vanda nepříjemná.

Slunečník asi dvakrát odletěl, Vandy plameňák mockrát. Jednou ho lovil i pán u mola. Zjevně ale lovil kde co, tak mu to nepřišlo :-D. Já zas nechtěla koukat na zpruzelou Vandu, tak jsem byla ve vodě. Jenže Vanda i odmítala chodit do vody a ostentativně trpěla. Blbý bylo, že usoudila, že radši umře, než aby sekoupala. Bylo 36 stupňů a výstrahy před vysokými teplotami.

Takže jsem po nějaké době celá naštvaná kapitulovala (a že si o mě Vanda celou dobu nemyslela nic dobrého bylo zjevné z jejího pohledu taky). Vzala jsem auto a přejela na vedlejší pláž Ladiko. Ta byla skoro písečná, s velmi jemnými kamínky.  První jsme sedly do taverny, daly si vodu, ledové kafe a řecký salát. Pak už jsmese mrskly do stínu pod keř a huply do vody. Mně se pláž nelíbila. Víc lidí, mělká voda, nic zajímavého. Vanda asi nakonec taky pochopila, že trvala na špatné pláži. Ale odmítala jít zpátky na Quinn. Tak co teď. Tak můžeme přejet zpátky někam, kde to známe. 

Vanda odsouhlasila Tsampiku. Dojely jsme tam, plácly se k moři a šly hned do vody. Foukal silný vítr. Tak silný, že měl člověk pocit, že zuří písečná bouře. Písek jsme měly všude a nebylo příjemné v něm ležet na pláži a a ni pobývat ve vodě. Paráda, tenhle den se tedy nějak nevydařil. Zhruba za hodinu od příchodu už zase balíme. Vzdáváme to a jedeme domů.

Užíváme si klimatizovaného pokoje. Převlékáme se na večeři a netušíme, že nás čeká ještě jeden Vandičky výstup. Večeře je jako vždycky - typicky all inclusive. Vanda nemůže pochopit, že cílem je narvat lidem plný talíř až tři, ač to vidí všude okolo. A nemůže si vybrat večeři. Jednou testla rybu, byla nespokojená a teď už ji testnout nechce. Nechce nic z nabídky. Játo odmítám řešit, protože Vanda chtěla zuby nehty tenhle hotel. Tak jde Vanda požádat o gyros. Gyros je v nabídce každé odpoledne. Ne k večeři. To číšník také namítá. Ale proti Vandě nemá šanci. Jde se zeptat kuchaře a ten že gyros připraví. Nutno říct, že to co Vanda dostala by k večeři mohlo být každý den. Gyros talíř vypadal nádherně. Takže se Vanda spokojeně navečeřela a mohly jsme jít v poklidu k baru u bazénu a svému aperolu.