Všechny naše cestovní plány zhatil koronavirus a bylo jasné, že nejdříve se půjde rozjet jen v rámci republiky. Začaly jsme přemýšlet, kam to bude. Vandy první slova byla "jen ne zase Krkonoše". Jasně, chápu, Krkonoše jsou u nás často první volbou. projíždím mapu republiky, zkoumám co by mne kde zaujalo...až kliknu na Luční boudu. Pro tu se hodně rychle nadchne i Vanda. Představa, že trávíme noci takvysoko, jak jen to jde, večer odejdou poslední turisté a my zůstáváme na vrcholcích skoro samy... To musíme mít :)
Odjezd nám trochu komplikují boty, protože jedny trekové zjevně dosloužily, ale kupujeme ještě ráno nové, kotníčkové pro Vandu které furt nějaký kloub někde vypadává a jedeme směr Krkonoše.
Zastavujeme se na oběd, v Peci vybíráme z bankomatu a hledáme parkoviště u kapličky. Projevujeme se jak blbý turista. Parkoviště není nadepsané "U kapličky" a obsluha také není vidět, projíždíme tedy vedle závory dál, kam nás žene navigace. Tam se přeptáme na kapličku, zjistíme že "to je ono" a vracíme se k platící budce. Vzít si lístek ale už nemůžeme. Paní tedy vypisuje lístek ručně a je na ní hodně jasně vidět, co si o nás myslí. Ptáme se ještě na pizzerii u kapličky. U té nás má čekat odvoz na Luční boudu. Čekám pizzerii U kapličky ale na místě je pizzerie Anděl, což mne krapet mate. Ukazuje se ale, že jsme správně. Nastupujeme za vydatného deště a míříme směr vrcholky.
Ubytováváme se a získáváme rodinný pokoj. Tím se myslí pokoj se dvěma ložnicemi, Vanda jásá, slavnostně mi přenechává postel v hlavním pokoji a zabírá si svojí místnůstku. Přemýšlíme, co dělat. Docela dost prší. Rozhodujeme se, že vylezeme ven a obhlídneme boudu. Prší a není vidět skoro na krok. Stačí deset metrů a už jsme na vrcholcích fakt samy, není vidět ani naše bouda.
Radost z výletu nás ale popohání, tak jdeme po cestičce směr Sněžka. U Slezského domu si pohráváme s myšlenkou zdolat vrchol. Už jen proto, že já v životě lezu na Sněžku zásadně jen když nehrozí, že z ní něco bude vidět. Ale nakonec si to rozmýšlíme a vracíme se zpět. Navrhuji jít zpátky jinudy, ale Vanda připomíná poslední bloudění v okolí a odmítá. Ukazuju jí mapu, že to rozhodně jde i obejít. Nesouhlasí, ale nakonec jde. Tentokrát jsem měla pravdu a i když nebylo nic vidět, Luční boudu jsme opět našly.
Na pokoji je zima a jsme mokré. Zapínáme v koupelně sušící žebřík, na něj skládáme věci a samy lezeme do sprchy. Máme sicek bydlení denně saunu zdarma - ta se alemusí objednat a potřebuje čas narozehřátí. Tak holt sprcha.
Pak jen večeře (já polévku a místní ooobr rohlík, Vanda hemenex bez šunky. Dostává tedy šest volských ok a ujídá z mého rohlíku. Nechápe, jak kdysi mohla sníst hned dva.)
Půjčujeme si na recepci karty a hodíme pár partiček prší, než se vrátíme do pokoje a zalezeme do postele. Vanda se sune ke mně, protože mám televizi. A protože televize má Netflix, přihlašujeme se, koukáme na nový díl Sněhové archy a pak už jdeme spát a těšíme se, že zítra pršet nebude.
Žádné komentáře:
Okomentovat