Ráno jsem se vzbudila poměrně brzy. Koukla jsem na mobil, kolik je hodin a nalistovala jsem si počasí. Předpověď se pro náš pobyt opět mění co hodinu. Tentokrát hlásila, že údajně bude hezky, nalistovala jsem webkameru, abych viděla, jak je venku, aniž bych se musela zvedat z postele a udělat krok k oknu :-D
Ukázalo se, že je hezky a navíc právě vychází slunce. Oblékla jsem se a vyběhla ven se na východ podívat.
Pak jsem se vrátila do postele a ještě zkoušela spát.
Po snídani jsme vyrazily v opravdu krásném počasí směr Polsko. Protože sena polské straně Krkonoš platí vstupné, snažila jsem se o to ráno. Bratři poláci pro nás speciálně zřídili webovou stránku, ze které si lze vstupné koupit on-line. No. Jenže možnosti plateb (a že jich bylo milion), neumožňovaly platby kartou. Všechno byly odkazy na platby pomocí přímého vstupu do vybrané polské banky.
Takže cesta Polskem začala bez vstupenky.
Klesaly jsme dolů do údolí a kochaly se.
Až jsme došly do městečka Karpacz. Bylo v plánu prohlédnout si místní kostelík, dát si kafe a pokračovat lanovkou zpátky nahoru. U kostelíka jsme potkaly oficiální budku pro vstupné do Krkonoš a vstupné zakoupily tedy skoro dodatečně.
S kávou to bylo horší. Pár stánků (nezkoušely jsme vybavenost terminálem pro platbu zmrzliny kartou), ale nějaká sympatická kavárna nikde. Pár jsme jich potkaly, ale zavřených, protože koronavir.
Pokochaly jsme se tedy (v uvozovkách) ohromným hotelovým komplexem obřích megalomanských rozměrů, který v městečky stojí a vyrazily směr lanovka. Cestou jsme potkaly vodopád, který nás nenadchl, protože byl v obležení lidí a turistickou zajímavost v podobě gravitační anomálie, kdy zastavené autona cestě z kopce se samo rozjede do do kopce nahoru. Vzhledem k tomu, že kopecje malý, asi jen vypadá, že silnice směřuje z kopce a sklon je opačný, než se zdá. Ale i takjeto zajímavé. My ale neměly auto na vyzkoušení :-D
Chtěla jsem válet plechovku, co ležela u cesty, ale Vanda na mě koukala, že jsem divná :-Da já zrovna začínala být trochu unavená a uvítala bych spíš to kafe, než kutálející se plechovku.
No, dorazily jsme k lanovce, koupily lístek (banka mi dvakrát odmítla platbu, než mi Vanda doporučila použít platbu kontaktním způsobem) a ani jsme si nestihly obléct bundu a už jsme seděly na lanovce a jely nahoru. Takže ke konci už jsme hodnotily, které naskočila větší husí kůže :)
Od lanovky (s čůrací přestávkou rebelsky provedenou bez placení - nemáme dva polské zloté na osobu) jsme došly ke slezskému domu a daly malou přestávku z vlastních zdrojů "krys"(aneb cimrmanovo dobytí severního pólu).
Pak jsme se vydaly zdolat Sněžku a Vanda určila, že přímou trasou.Ufff.
Povedlo se. Nahoře jsme si v poštovně koupily již tradiční kofolu (jen už není točená) a vyrazily domů. Luční boudu jsem po téměř 19 km dost ráda viděla.
Žádné komentáře:
Okomentovat