Evropa s Discovery EU - znovu (neplánovaně) Francie

Den šestnáctý:

Dnešní den začal brzy ráno. Vstala jsem v 5 ráno, zabalila si, zavřela kufr a vydala se s Irinou já východ slunce k moři. Musím říct, že byl úžasný, a že jsme udělali mnohem lepší fotky než jsou z paddleboardingu. Pak jsem dojeli zpět domu, já si vzala věci, rozloučili jsme se a já jela na hlavní nádraží. To vypadala trochu jako letiště, a bylo strašně hektické. Každopádně jsem přišla na to odkud to jede a šla jsem. No nastal první problém vlak nepřijel. A tak jsem se zeptala co se děje. Místní mi řekli, že má zpoždění. A tak jsme čekali, a když jsem uviděla průvodčího tak jsem se ho šla zeptat co se děje. Prý je dnes svátek a z technických důvodů má vlak zpoždění. Tak jsem mu vysvětlila situaci, že musím stihnout inu vlak v Port-Bou do Ženevy, jinak jsem nahrána a on ať radši jdu na vlak v 9:46. Tak jsem předběhla na jinou platformu a čekala. Přijel v čas, ale čekal déle než musel. Problém s tímto vlakem byl, že jsem měla 6 min na přestup, ale už teď jsem měla 5 min zpoždění. A tak jsem hledala alternativy. Napsala jsem pár lidem na coutchsurfingu a už to bylo jen kdo z koho (napsala jsem do Lyonu, Avignonu, Marseille, Montpellier). Pak jsem usla. Když jsem se probudila tak jsem otevřela coutchsurfing a už jsem věděla kam pojedu. Taky jsem postupně zjišťovala, že vlak do Ženevy opravdu nestíhám. A tak jsem se po příjezdu vydala na vlak do Avignonu. Cesta byla dlouhá a únavná, ale stáhla jsem si filmy a tak to šlo. V Avignonu jsem hledala, jestli nejede ještě nějaký vlak do Ženevy a jel, jenže bych tam byla až kolem půlnoci a to už zas nevyhovovalo tam kde budu bydlet, kvůli brzkému odchodu do práce. Tak jsem si koupila pití a výborný čokoládový muffin. A šla na vlak a jela. Cesta zase byla dlouhá a tak jsem spala a koukala na film. Jen pro zajímavost koukala jsem se na Toy Story, abych pak mohla jít na 4 díl v ČR. A pak jsem dojela. Dojela jsem do Lyonu. Je to kousek, a kluk u kterého bydlím odepsal jako první, pak mi ještě odepsal z Marseille, ale už jsem ho minula a nechtěla se vracet. A tak jsem se dojela tramvají k němu a ubytovala se. Bydlím na kraji Lyonu v baráku, kde mam vlastní pokoj a dokonce i vlastní koupelnu! A tak jsem si dala sprchu a aby dnešek nemohl být lepší, tak jsem dostala výbornou večeři o 3 chodech! Pak jsem dostala na ochutnávku místní alkohol, co chutná jako kyselejší ouzo. Takže já byla spokojená. Kluk cestuje po světě už taky dlouho. Tak jsme si povídali, ale pak už jsem byla unavená a zabalila to.

Den sedmnáctý:

Dnes jsem se probudila v půl 8 ráno, ale hned jsem zas usla a probudila se až v 9 hodin. Napsala jsem blog za včerejšek. Oblékla se a vyrazila do centra. První problém co nastal, bylo to, že Google neukazuje místní dopravu, takže jsem musela improvizovat a hledat kudy kam jet. Ale trefila jsem. A tak jsem dojela jako první k malovaným barákům. Tam jsem si udělala fotky a vyrazila směr Notre-Dame. Měla jsem hlad a tak jsem si někde chtěla sednout na kávu a nějakou bagetu, ale vše bylo zavřené. Ono totiž je dnes nějaký svátek. Což mi dost koplikovalo den, protože opravdu vše zavřené bylo. Ale našla jsem jeden supermarket co byl otevřený a tak jsem si koupila nějaké ovoce, šunku, sýr a toastovy chlepa (jiny nebyl a jí bagety nebyly). Byl dražší než normálně,ale co se dalo dělat. A tak jsem si udělala sedwich do ruky a šla jsem dál. Přešla jsem řeku a vydala se po schodech nahoru k chrámu. Musím říct, že to byl opravdu výšlap. Schody byli malé, ale za to jich bylo víc jak na Batu Caves v Kuala Lumpuru. To dalo mim kolenům zabrat. V jednu chvíli jsem asi blbě došlápla, protože mě od té doby bolí a nejde prokrupnout. Každopádně jsem šla dál. Vyšla jsem na vrch a udělala si fotky, požádala paní o fotky a byly rozmazané. Požádala jsem jinou a zase. Tak jsem něco zkusila vyfotit já a to bylo dobré, tak jsem odchytla třetí a zase mázlé, tak jsem jí řekla, že to musí zaostřit no a hádejte... Takže prostě já fotku s Lyonem nemám! Chjo. No tak jsem se vydala dovnitř do baziliky a wow, byla překrásná! Pak jsem sebehla do krypt a ty také byli hezké ale ne tak moc. Pak jsem obešla katedrálu a šla pomalu dolů. Tam jsem si šla prohlédnout druhý chrám, ten už byl vevnitř méně hezký. Dostala jsem chuť na zmrzlinu, ale za kopeček tu chtěli 3€ a tak jsem si dala frozen yogurt, ten byl plný ovoce a byl výborný. Sedla jsem si s ním k řece a kochala se výhledem na katedrály. Po svačině jsem se vydala na náměstí, kde jsem se nechala vyfotit u sochy a šla pomalu na stanici metra odkud jsem věděla, že se dostanu domu. Po příjezdu jsem si vzala věci a vydala se na vlakové nádraží. Tam jsme čekala, než mi řeknou z jakého nástupiště jedu. Vlak byl nečekaně plný, ale sedla jsem si a užívala si jízdu. Cesta nebyla dlouhá jen 2,5 hodiny. Po příjezdu, jsem došla k ubytování a chvíli čekala na Floriana, kluka, u kterého tu bydlím. Pak jsem se ubytovala, dostala večeři a po večeři mi byla ukázána noční Geneva. Je to tu klidné a hezké a to i v noci. Uvidíme jak to bude zítra přes den.

Evropa s Discovery EU - Španělsko

Den třináctý:

Dnešek začal opravdu brzy. A to už v 4:40 ráno, kdy jsem vstala, oblékla se a šla udělat check out. Pak jsem se vydala na nádraží a byla ráda, že jsem si sedla do vlaku. Hned jsem usla a probudila se před prestupujici stanici. Prakticky takhle to šlo celý den, do toho jsem se občas najedla, napila nebo si četla. Byl to dlouhý den, plný čekání a přestupu. Takže dnes blog nic moc. Ale jsem teď v Barceloně a už se těším na zítřek!

Den čtrnáctý:

Dnes jsem vstala v 8 hodin. Dala jsem si sprchu a dostala k snídani pomerančový juice. A mohla jsem se vydat do města. Koupila jsem si jízdenku na 10 jízd metrem (i když to asi nevyuzji, ale jedná jízda stojí 3 € a 10 jízd (nejmenší možný počet) 10€,a to vyjde levněji).A dojela jsem k Sagrada Familia. Musím říct, že jsem asi čekala něco jiného. Ale přesto je to úchvatná stavba a těším se až ji dokončí! Obešla jsme si ji, donutila X lidi mi udělat fotku a chtěla jít dovnitř. Kde mi bylo řečeno, že lístky za 17€ jsou na den vyprodany a mohu si koupit jen ten za 35€ což jsem odmítla. A vydala jsem se ke Gaudiho domům. To jsou doby, které jsou zvláštní. Nejvíc se mi líbil dům co vypadá, že je postavený z kostí. Jinak za vstup do jednoho domu chtějí 10€ a ještě se to rádi na 3 skupiny a aby člověk viděl vše pořádně tak by platit 20€ za jeden dům. Mimochodem na internetu jsou jiné ceny než v realu jsou. Nikdo mi nedokázal vysvětlit proč to tak je. Poté jsem se vydala na hlavní náměstí Plaça d'Espanya. Cestou jsem si na trhu koupila dobrou nektarinku a o kus dále zmrzlinu. Náměstí jsem si obešla a vydala se k národnímu muzeu umění, pod kterým je Megic Fountain. Tam jsem donutila pana mě vyfotí uprostřed silnice, paní pod fontanou, pana nad fontanou, a další paní s městem. A vydala se odlehnou cestou zpět do centra. Už bylo docela pozdě (15h) a já dostala hlad. Naštěstí jsem šla okolo mého oblíbeného fast foodu - Taco Bell. A dala si tacos. Musím říct, že už jsem cítila, že mě bolí nohy a hlavně kotník, ten jsem si asi včera namohla při přesunu a je trochu natekli a bolí. Ale vydala jsem se dal prozkoumat další katedrálu - další vstup 7€,kde mi pán vysvětlil, se Barcelona se chce stát něčím jako Paříži a tak vše zdražuje. A tak jsem se vydala do muzea Pabla Picassa, kde naštěstí mají studentské vstupné (což jsem zjistila až na místě a byla jsem ráda že jsem ušetřila 7€). Muzeum bylo krásné a byli tu hlavně jeho počáteční díla, ale i tak se mi to hrozně líbilo. Pak jsem si i prošla a řekla jsem si, že když jsem těch 7€ ušetřila, tak si udělám radost a koupila si novou gumu (moje se po cestě ztratila), pak aqarilovou tužku na kreslení (mám je ráda, kreslím jen s nimi) a štětec (ten má na konci taky tužku, což mi přijde jako super vychytávka). Po muzeu jsem se vydala na metro. Skočila jsem do obchodu, kde jsem si koupila chleba, sýr, šunku, pomazánkove máslo a Ginger ale. Poté jsem šla do suvenýrů a koupila si pohled jako vždy a sestře nějakou drobnost. A pak metrem dojela až ke mě před barák a ještě si skočila koupit nektarinky a čtvrt melounu. Když jsem přišla, tak jsem padla do postele únavou a jen se koukala na novinky. Pak jsem si otevřela Ginger Ale a šla si udělat jídlo na zítra. Zítra plánuji strávit celý den na pláži a tak jsem se vybavila. Nakrájela jsem si ovoce a od místního jsem si půjčila krabičky. Pak jsem si udělala i sandwiche. Aby jste se nedivili tak zítra ráno jdu už v 5:30 na jednu aktivitu, a hned pak zůstanu na pláži, tak si beru jak snídani a oběd, tak i svačinu (po plavání vyhladne). No o aktivitě více zítra. 

Den patnáctý:

Dnešek začal zase brzy. Vstala jsem v 5 ráno, oblékla se do plavek, zbalila si věci na pláž, vypila pomerančový fresh a sebrala se a vyrazila na pláž. Nevyrazila jsem, ale sama. Přidala se ke mě Irina - ruska co tu bydlí u pana a pracuje tu - a i pán, u kterého bydlím. Když jsem přijela tak jsem přemýšlela či bych tu podnikla. A našla jsem, že je možnost jít dělat paddle boarding při východu slunce. Zeptala jsem se pána, jestli tu agenturu zná (místní mají přehled) a on, že jo, a že se domlouvali, že by tam někdy přesně na toto šel. A tak jsme se o tom bavili a nadchlo to i Irinu a tak jsme se domluvili na dnešku. Dojeli jsme tam metrem a šli jsme k Mahini Surf Club,kde na nás čekal instruktor. Svlékl jsme se do plavek, nechali si věci v šatně a chvilku čekali, na další 3 lidi. Když ti dorazili (2 cinanky/taiwanky a jeden Američan (ale řekli by jste, že je z Japonska). Tak jsme si vzali prkna a šli na pláž. Tam jsme se protahli a bylo nám vysvětleno jak na to. No a šlo se. První jsem začala padlovat a pak se jako první zkusila postavit a no...hned jsem skončila ve vodě, ale byla teplá hezky, tak jsem se vyhodila na prkno a dopadlovala o kousek dál do zátoky a zkusila to znovu - teď už úspěšně. Musím říct, že ze začátku je člověk opravdu nestabilní, ale hned jak si najde svuj balanc tak to jde lépe. Pádlovali jsme pouze v zátoce, protože bylo větrno a byli velké vlny, říkal že pokud chceme tak můžeme i na moře, ale jelikož jsme to všichni zkoušeli na poprvé, tak nám zátoka bez velkých vln vyhovovala. A tak jsem si pádlovala, občas spadla a koukala na krásný východ slunce. Bylo to něco úžasného! Pan instruktor u toho dělal fotky (jak jsem později zjistila, že jsou opravdu hrozné, rozmazané a nekvalitní, ale něco se z toho snad vezme). Když už sluníčko vyšlo, tak jsme pádlovali zpět na břeh. Vlny byli už větší a tak si většina sedla. Ale já ne, já stala a snažila se. Musím říct, že to opravdu bylo těžší na balanc. Jednou jsem spadla, ale dala jsme tomu druhý pokus a na ten jsem to zvládla dojed ve stoje až na pláž. Byla jsem spokojená. Odnesli jsme se serfy, já se prevklila plavky a rozloučili jsme se. Irina s panem u kterého bydlím xjeli domu a já šla na pláž. Na pláži byl klid a ticho. Jen pár lidi co tam nocovali tam bylo. Tak jsem si rozložila ručník a vyndala si snídani a užívali si ranní piknik. Za chvíli se u mě objevili číňanky z paddle boardingu a jestli jim nedám pozor na věci,kolem nás se totiž motala skupinka kluků, a podle místního pána jsou to ti co kradou věci. A tak jsem jim dávala pozor na věci a poté oni mě. Před 9, ale odešli. Naštěstí začalo na pláž chodit více lidí a tak jsem byla v klidu. Na chvíli jsem usla. Probudila jsem se v 10 hodin a wow. Pláž byla plná. A tak jsem šla do vody a zase si lehla a opakovala se. A když jde zase otevřela oči, pláž byla plná - fakt hlava na hlavě - hlavně rusaku. A tak jsem se slunila dal. Občas se najedla, napila či si četla a užívala si volna. Samozřejmě jsem furt chodila do moře. Byla vyvesena žlutá vlajka - meduzy. Místní rozhlas hlásal, že si máme dávat pozor, že byli spatřeny žluté meduzy. To mě ale nevadilo a užívala si moře i tak. Až ale najednou byli 4 hodiny, já byla unavená a najednou někdo zakřičel, že je v moři meduza - to jste měli vidět jak lidi prchali ven-tak jsem se smála, ale i tak se sebrala naposled se oplachla, uschla a vydala se na pokoj. Na pokoji jsem otevřela fotky z rána a snažila se je upravit a u toho usla. A probudila se až v 8 hodin večer. Šla jsem se najíst, a na chvíli si zas lehla a usla a probudila se až v 11 hodin večer. Tak jsem si pobalila, domluvila se s Irinou, se zítřek ráno platí - před odjezdem půjdeme na východ slunce udělat lepší fotky - a šla napsat blog. A teď už jdu spát, ať jsem ráno aspoň trochu ready.

Evropa s Discovery EU - Francie

Den sedmý:

Celou noc jsem se budila. Bylo mi špatně, bolela mě hlava, potila jsem se a měla občas zimnici. Když jsem se ráno znovu probrala tak už mi bylo tak špatně, že se mi špatně vstávalo z postele (motala se mi hlava). S mámou jsme se domluvili, že by bylo nejlepší zavolat na pojišťovnu, aby mi sehnali doktora. Trvalo jim to půl dne, kdy jsem ležela u telefonu a bála se usnout. Nakonec se ve 12:30 mobil ozval se SMS kam mám jít. Nemocnice byla 30 min ode mne (2km) a proto jsem si zavolala Uber. Nedošla bych to. Po příchodu, mě zmatené recepční poslali do prvního patra, kde jsem si pomoci překladače, vybrala co chci za lísteček. V čekárně mi už došlo, že všichni mluví pouze francouzsky. Když na mě po dlouhé době přišla řada,nastal první problém. Paní opravdu neuměla anglicky a tak jsem si dopisovali na papírku, co že to vlastně chci. Pak mi najednou oznámila, že musím zaplatit 20 €, že turisty neberou. Což nebyla pravda podle pojišťovny - protože, právě proto, že tu mají brát turisty jsem byla poslána sem. Tak jsem zavolala do pojišťovny a oni ať to zaplatím, že mi to pak proplati zpět. Tak jsem paní nadiktovala, že potřebuji i kopii účtenky, sice na mě koukala jak na blbou, ale dala mi to - vynechávám to, že místo 20€ to bylo 25€ a že místo Vanda jsem Vand. A nastalo dlouhé čekání, opravdu dlouhé, do toho tam nějakou část opravovali, takže dělali opravdu hrozné zvuky a mě bolela hlava víc a víc. Když si mě paní konečně zavolala a zjistila, že mluvím anglicky, tak se snažila, I když něco nevěděla, ale vše jsme si řekli. Vyšetřila mě, teplotu jsem neměla a že to vypadá na chřipku, ale pro jistotu, že uděláme testy na Dengue a Malárii. K tomu mi předepsala léky, ale že je mám brát od zítra až. Každopádně lékárna i na ordinace na odběr už byly zavřené. A tak jsem se sebrala a šla pěšky domu, do toho se ještě rozprselo, takže jsem byla celá promoklá a u nás jsem si v samosce koupila něco k jidlu. Dostala jsem chuť na sýr. Tak jsem si koupila nějaký kozí co vypadal dobře. Ale po otevření, nejen že smrděl, ale i tak hrozně chutnal. A tak skončil den. Zítra jdu na odběry tak se uvidí.

Den osmý:

Dnes jsem se probudila v 7:15 s tím, že noc byla dlouhá. Máma mě budila v 7:30. Ano máma. Volala mi. Musela jsem znít hodně rozespale, protože mi nevěřila, že jsem vzhůru. Objednala jsem si uber (přijel pozdě a ještě nezastavil u mě a jen zatroubil ať si dojdu někam 2 ulice vedle). Přišla jsem do nemocnice a paní mi dala lísteček ať si počkám. Když jsem po 30 minutové čekání přišla na řadu tak mi řekla, že si musím zaplatit 51€ za testy, ještě včera večer mi ale volal pan z pojišťovny a říkal mi, že jsou hrazené pojišťovnou. Tak jsem opět volala na pojišťovnu, a ta mi nabídla dvě možnosti. Buď si to zaplatit a zpětně nárokovat, nebo jít zítra někam jinam. Krom toho, že opět nikdo nemluvil anglicky, tak jsem používala překladač. Tak na mě paní francouzsky, že proč by mi měla pomáhat, když nemluvím francouzsky. A to byl pro mě vrchol a tak jsem také francouzsky spustila, že trochu francouzsky umím, ale ne věci z medicíny a že pokud má problém, že jsem z jiné země EU, tak ať mi zavolá nadřízeného (Google trochu pomohl). Paní jen zakroutila očima a něco si mrmlala, a zavolala kolegyni co mluví anglicky, ta že to musím zaplatit (což jsem udělala, ale kartou protože jsem si vzala jen 20€ na léky s tím že to je zadarmo), jenže pak mi řekla, že výsledky testů mi přijdou až za týden, s čím jsem nesouhlasila, protože podle googlu bych je měla dostat do 24h. A paní, že ne, že tady to trvá a že mi je pošlou emailem nebo poštou. A k tomu mi pošlou účtenku o zaplacení. Což jsem řekla, že chci hned a oni, že to nemůžou. Tak jsem paní řekla ať mi vrátí peníze, že jdu jinam. Paní stornovala částku, dala mi účtenku a já šla. Do toho jsem si všimla, že mi paní doktorka nedala zprávu o vyšetření, ale prakticky jen na jaký vyšetření půjdu. Tak jsem vyjela opět do prvního patra a s překladačem, šla za sestrou, že chci jen záznam. Ta mi opět dala lísteček ať čekám (což bylo na další 3 hodiny). To jsem vzdala po domluvě s mamkou, že buď a nebo - myšleno s vrácením peněz od pojišťovny. Ale u výtahu jsem potkala tu doktorku, která řekla sestře, že mě má vzít hned a že správu mi dá. Tak jsem si sedla k sestře a ta, že mám znovu zaplatit 25€. Což jsem ji řekla, že už jsem platila a znovu to platit nehodám. A ona, že musím, tak jsem řekla, že ne, že chci jen záznam a ať zavolá doktorku. Doktorka si mě hned vzala k sobě. Ale tady se očividně nepíšou zdravotní záznamy, protože jsem doktorce musela diktovat, jak ho sepsat. Poté jsem si zavolala uber a jela domu. Ještě jsem si skočila do obchodu vedle a koupila si bagetu a nektarinky. Udělala si snídani, vzala si prášky a šla spát. Probudila jsem se až kolem 5 hodiny, kdy jsem si zas vzala prášky, a jen si četla. Před 8 jsem se sebrala a šla se projít. Šla jsem kolem Notre damu a byl celý zakrytý a ohraničený, ale nevypadá tak hrozně, jak jsem si myslela že bude. Šla jsem si sednout k řece (bylo asi 28°)a seděla a užívala si výhled. Když v tom si se mnou začala povídat paní co seděla vedle. Paní se jmenuje Amat a je z Maroka. Je tu na návštěvě u synovce a v Casablance je učitelka biologie a fyziky. Tak jsme si popovídali a povídali a povídali až byla skoro tma a tak jsem se vydala zpátky na pokoj, kde jsem si lehla a odpočívadla. Ale ne a ne usnout. Zas hodnotím, že je mi líp. Žádné testy se nedělali a myslím že to bude v pořádku

Den devátý:

Dnes jsem se probudila opět brzy. Tato noc byla trochu klidnější. Ale přesto mě ráno bolela hlava. Vzala jsem si Paralen a hned usla a probudila se až kolem 12 hodiny. Pořád jsem ale byla unavená a cítila se divně, tak jsem se trochu najedla a šla si ještě lehnout. Začala jsem řešit, že si v Paříži prodloužím pobyt. U Paula už to nejde. Pokoj má pronajmutý a přijede sestra a ta má gauč. A tak jsem si na AirnB našla přijatelné ubytování a objednala ho (s čekáním na potvrzení, že to přijímá). Byla jsem z toho tak vyčerpaná, že jsem usla a probudila se až v 16 hodin. No jo jen já se jedu prospat do Paříže. Dala jsem si sprchu a vyšla ven! Venku bylo teplo. Asi 31° C. Pro jistotu, jsem si vzala i bundu. Vydala jsem se na metro 4 a dojela až na Chateau Rouge. Což je krásná Pařížská čtvrt - Montmartre. Metro bylo přeplněné a mě to nedalo dobře. Bylo mi na omdleni a dostala jsem trochu takovej panickej záchvat. Po výstupu z metra jsem si koupila pití a v klidu jsem se procházela různými uličkami. Poté jsem se vydala na Sacre - Coeur, kde jsem si sedla a kochala se, poté jsem si změnila ubytování v Paříži za to co se nemusí na Airnb potvrzovat, abych se jen mohla přesunout a šla si prohlidnout vnitřek. Vypadá to krásně. Je to velké, tiché a krásne zdobeny chrám. Po prohlídce jsem se chtěla vydat na kupoli - protože prý nejlepší výhled. Ale s pár místnima jsem zjistila, že je otevřena jen do 8 (už bylo 8:15). Mimo jiné ji zdražili na 7€. Tak jsem si aspoň chrám obešla a zas vydala uličkami k metru. Cestou jsem se najedla, a ještě si skočila vyfotit svítící Sacre - Coeur. Metrem jsem dojela ke mě na pokoj (cestou jsem si chtěla vyfotit svítící zbytek Notre Damu, ale dnes nesvítil). Na pokoji jsem si pobalila a jdu spát. Mimo to že jsem se dnes docela flakala, tak jsem ušla 14 km a ani nevím jak.

Den desátý:

Ráno jsem se vklidu vyspala a polehavala až do 10 hodin. Pak už jsem konečně vstala a došla jsem si pro snídani. Po snídani jsem si pobalila věci a přemýšlela o tom kam dál. Ve 12 jsem se sebrala a odjela do nového bytu na další dvě noci. Nově se teď nacházím na stanici metra (13) Les Agnettes. Po příjezdu jsem chvíli čekala na majitele. A ten mi ukázal garsonku - mám celý byt pro sebe. Jen je tu byl problém. Přišlo mi, že tam není uklizeno. Také chyběli zásadní věci jako koš na odpadky a utěrka na nádoby, či toaletní papír (jen čtvrt rohlíčky). Dost to vypadalo jako by tam někdo žil (protože i lednička byla plná) a nestihli to uklidit. Tak jsem se vydala do centra a napsala majiteli jestli to nemůže pouklidit a dodat věci co chybí. K tomu jsem ale odpověď už nedostala. Jela jsou rovnou na stanici metra Louvre, protože si pamatuji, že je nejlepší jít do muzea že spod. Ale oni vchod z metra do muzea zavřeli a musíte jít venkem. Tak jsem vyšla ven, udělala si fotky. Donutila jednu paní vyfotit mně a šla se zeptat organizátory fronty na jak dlouho to je - jelikož jsem student EU tak nepotřebuji lístek stačí jít s občankou k turniketu. Paní mi, ale řekla, že musím vystát frontu na kontrolu a ta bude trvat tak 3-4 hodiny a to už bude muzeum zavřený. A tak jsem se na to vykašlala a šla dál. Chtěla jsem si s někým pokecat - ne nestačí mi to jak mě všichni zastavují a ptají se odkud jsem, co tu dělám a proč cestují tak mladá sama. A zavolala jsem mámě, se kterou jsem mluvila dokud nezačalo pršet. Tím jsem se rozhodla, že se vydám do dalšího muzea a to Orsey. Tady také byla fronta, ale vzala tak 35 minut. Dostala jsem se dovnitř a užívala si. Toto je velké muzeum. Musím říct, že místní 'nikdo tam nechodi' není pravda, přelidněno tu bylo, ale asi ne tak hrozný jako Louvre. Tak jsem se vydala do nejvyššího patra a užívala si Pissara, Moneta, Van Gogha a podobné umělce. Poté tam byli překrásné renesanční obrazy a sochy. Když už bylo 5 minut do 18h a muzeum zaviralo, tak jsem šla přes park, kde jsem si sedla na večeři. Poté začala být zima tak jsem se vydala zpět na pokoj, kde jsem chtěla počkat až bude tma, abych šla na věž, ale začalo pršet a tak jsem zůstala doma a koukala na film, u kterého jsem i usla.

Den jedenáctý:

Dnešek začal hekticky. Probudila jsem se v půl 8 ráno a chtěla si koupit rezervaci na zítřejší vlak do Bordeaux. Jenže ono to nešlo, tak jsem se sebrala a jelanhodinu6na hlavní nádraží, kde mi bylo řečeno, že je tady si jen rezervaci nemůžu koupit a ať zkusím jinou pobočku (nastesit5pi cestě) a nebo internet - když říkám, že to nejde přes internet. Tak jsem se sebrala a jela na druhou pobočku, kde mi řekli to samé a ať zkusím tu kde jsem byla předtím. Tak jsem se sebrala jela domů a psala email na interrail co mám dělat a že potřebuji mít kód v mobilu, protože si to nemám kde vytisknout. Po dlouhém dohadování mezi mnou interrail a sncb. Po další hodině, jsem konečně zaplatila rezervaci (10€) a dostala jsem i kód a sedadlo. Tak doufám. A vydala jsem se do centra. Jako první jsem se vydala k vítěznému oblouku. Prošla jsem dr okolo, udělala fotky a šla nahoru. Šla jsem hned do řady 'už mám lístek', i když jsem ho neměla, protože stačí ukázat občanku s věkem a můžu jít i bez něj. Pán co kontroloval lístky se divil, ale nechal mě jít nahoruc, čímž jsem ušetřila spoustu času. Vylezla jsem po zakroucenych schodech až nahoru a užívala si krásný výhled. Obešla jsem si to 2x dokola a šla dolů a přemýšlela co dál. Rozhodla jsem se, že zajdu do Louvru. Cestou jsem si dala ledové frappucino sebou ve Statbuck a šla jsem. Když jsem přišla k Louvru, fronta byla menší a tak jsem si do ní stoupla. Upozorňuji fronta pouze na kontrolu tašek. A tak jsem stala a stála a hledala ubytování v Barceloně, až jsem po hodině furt stála na stejném místě. A tak jsem se sebrala, že na Monu Lisu kašlu a šla jsem na Eiffelovku věž. Cestou jsem se courala různými uličkami a užívala si toho, že nikde nejsou lidi. Když jsem přišla k Eiffelovce že strany parku, tak jsem si udělala fotky, nechala se vyfotit. Vyfotila jsem nějaký pár, který chtěl romantickou fotku - ještě jsem jim musela říkat jak na to a jakou pozu. Zjistila, že okolo je opravdu flexi sklo, a tudíž pod Eiffelovku věž, můžete jen pokud jdete dovnitř. Pak jsem se vydala k fontáně, která taky byla tak různě zabeněná, že se špatně dělali fotku, ale něco snad mám. A vydala jsem se zpět na metro s tím, že si někde koupím bagetu k snídani - Franprix to jistil, a že si dám i večeři. A tak jsem si jako poslední večeři ve Francii dala Le crock Madame a vyvrátila to, že to musí být sladká verze. Byla to slaná verze s vajíčkem. A já byla spokojená. Po jídle jsem šla na metro a jela na pokoj, kde jsem si pobalila, dala sprchu, převlékla se a jela na Eiffelovku znova. Chci jít nahoru v noci a teď jen doufám, že se nahoru dostanu, protože poslední metro jede v 1 ráno, Eiffovka zavírá v 0:45 ráno. A já už od 21:45 čekám ve dlouhé frontě, která mě už fakt nebaví.

Stihla jsem pod ale řekli mi, že můžu pouze do druhého patra a mám na to 10 minut, I když zavírají za hodinu.

Den dvanáctý:

Dnes jsem vstával brzy a to v 7 ráno, sbalila jsem a před 8 jsem se vydala na metro a na vlak. Cesta na vlak trvala půl hodinu s tak jsem šla rovnou do vlaku. Když se vlak rozjel tak jsem se najedla, napsala holčině u který jsem měla spát, že jedu a usla jsem. Probudila jsem se 30 min před Bordeaux. Tak jsem znovu napsala holce, že za chvíli dorazím. Pořád neodepisovala, ale tak jsem si říkala uvidíme až dorazím. Přijela jsem kolem 11 do Bordeaux, kde byla zima a hodně pršelo. Šla jsem na autobusovou zastávku, odkud jsem měla dojet do vedlejšího města k té holce. Předtím jsem ji ale ještě zavolala a jelikož to nobrala, tak jsem se lekla co teď. Tak jsme s mamkou řešili možnosti a když jsem zjistila, že ten autobus stojí 6€ na jednu cestu, a ne 1.90€ jak říkala ona. Tak jsem se sebrala, zarezervoval si hostel a vydala se do něj. Šla jsem v dešti pouze v šortkách, tilku a bundě, s těžkým kufrem a navigaci v ruce. Šla jsem, byla jsem promokla a mrzla jsem. Až jsem usla 3 km a ocitla se u hostelu. Uvítala mě paní s tím, že check in je až od 16h,ale asi vyděla můj vyděšený pohled a slitovala se, protože mě hned ubytovala. Na pokoji jsem se převlékla a byla jsem tak unavená, že jsem si lehla a probudila mě, až ve 4 hodiny Japonka (nebo tak něco), která je z Paříže a přijela sem serfovat. Tak jsem si vzala bundu a vydala se do centra, se aspoň na něj trochu kouknout. V klidu jsem si obešla různé historické místa, koukla se k moři. A užívala, jenže pak mě začala příšerně bolet hlava a tak jsem si řekla, že je čas na pauzu a šla si sednout na pití a jídlo. Našla jsem si japonskou restauraci s gyoza knedlíčky a ryzovimi kuličkami (ty bohužel byli jen studené) a trochu se najedla. Po jídle jsem se vydala zpatky na hotel, a cestou jsem si povídala s mámou o tom jak dělala šťávu a jak se nepovedla. Než jsem došla k hotelu, tak jsem usoudila, že by bylo fajn si koupit jídlo na zítra do vlaku a šla jsem hledat obchod. První byl kilometr daleko, ale šla jsem. Přišla jsem k němu a byl zavřený (podle googlu měl mít otevříno) a tak jsem šla k dalšímu co byl 1.5 km daleko, ten už naštěstí otevříno měl, jenže skoro vše měl vyprodané. Tak jsem si koupila šunku, sýr a tortili (protože měli už jen pečivo na rozpekani) a to už mě skoro paní vyhazovala z obchodu, že se zavírá. Jenže jsem si všimla, že mají místní víno a tak jsem si řekla, že nějaké přivezu domu a šlo se vybírat. Vzala jsem jen 2 malé lahve - dva druhy - kdyby nebylo dobré. Pak už mě paní hnala k pokladně ať už jdu. A tak jsem se vydala do hostelu. Když jsem přišla do hostelu, tak jsem si prebalila, vyndala věci na zítra, dala si sprchu, po lekla postel a nastavila budík. Zítra bude dlouhý den. Tak už je čas jít spát. Jinak jsem dnes ušla krásných 19km.

Evropa s Discovery EU - Lucembursko

Den šestý:

Dnes jsem vstala v 5:30 ráno a vydala se na vlakové nádraží. Tam jsem se dělá s Filipem a vydali jsme se do Bruselu, kde jsme přestoupili a jeli do Arlonu a pak do Lucemburska. Celkově ta cesta vyšla na 6 hodin. Lucembursko vypadalo z vlaku jako mix Rakouska, Německa a Francie. Na nádraží jsme si za 5€ nechali pohlídat kufry. A šlo se, první jsme se šli kouknout do centra. Trochu mi ty už začalo vadit, že Filip nemá vlastní iniciativu a vše je mu jedno. Po dvouhodinové prohlídce města jsem se rozhodla, že nechám Filipa ať si dělá co chce a šla jsem do galerie. Galerie byla plná fotek od 60let po současnost. Bylo to hezké. Po galerii jsem se vydala na jídlo. A pak mě sháněl Filip, že taky někde sedí, řekla jsem se by jsme mohli jít na místní věž, a on, že se mu moc nechce. Tak jsem šla sama. Místní věž není moc vysoká, zato se otáčí. Výhled z ní byl nádherný! Když jsem šla zpět tak mě začalo trochu bolet v krku a tak jsem si koupila čaj. Došla jsem do parku a čekala co napíše Filip. Ten napsal, že je na nádraží a tak jsem se vydala za ním. Vzali jsme si kufry a vydali se do Paříže. Cesta do Paříže trvala cca 2 hodiny. Po příjezdu jsme se rozdělili a každý jsme se vydali do svého ubytování. Já bydlím na Paříži 5. Je to rušná část kousek od Notre - Damu. Jsou tu všude bary, ale podle místních je to nejbezpečnější část Paříže. Po ubytování, mě vzal Paul na místní víno (bylo dobré) a povídali jsme si. Paul do teď studoval v USA a po dlouhé době se vrátil sem. Měla jsem spat na gauči, ale jelikož nikomu teď přes airnb nepronajima pokoj tak v něm jsem já. Ten večer jsem byla tak unavená, že jsem ani nenapsala blog.