Vracení se zpět hlavou nahoru

Cesta byla ukrutná a dlouhá. Vstávaly jsme už ve 2:40, ve tři hodiny ráno na nás čekal před domem objednaný taxík. Taxikáři jsou všude stejní. Ačkoli cesta měla stát 45-65 dolarů podle síly dopravy, stála ve tři ráno cesta 55 dolarů (aneb jeli jsme vážně nejkratší cestou), přičemž si taxikář v klidu řekl o rovných 60...ale dohadujte se o pět dolarů ve tři ráno....
Na letišti jsme tedy za poslední drobné daly kafe a toust a čekaly na let. Překvapivě utekl docela rychle. Startovaly jsme v šest ráno a takovou sérii odsledovaných filmů snad nepamatuji. Viděla jsem i takové perly jako Želvy Nijna...ale co už :-D
Filmový maratón byl prokládaný tunou jídla a pití. Jediný problematický bod byla nemožnost výběru. Ne, že by to moc vadilo, ale když už Emirates možnost výběru jídla nabízejí, proč jí neumožní. V tom případě mne i omluvy s  tím, že mají plné letadlo lidí moc neuspokojuje...
Přelet rovníku ukazuje, že tam nikde není žádná namalovaná čára na zemi a že všechny mapy jasně lžou. Nad Srí-Lankou potkáváme letušku Andreu z Čech...Jinak nic zvláštního :-D

V Dubaji byla na přestup hodina. Vyběhneme z letadla, dorazíme ke kontrole a tam fronta jak prase. Ukazujeme zřízenci letenky a ptáme se, zda opravdu musíme stát tuhle frontu, když nemáme čas. Zřízenci je to jedno, uchechtává se s tím, že tady spěchá každý. Aha. Tak jo, stojíme frontu s tím, že ať si to zařídí aerolinky jak chtějí a že pokud nám letadlo uletí, jsem odhodlaná uhádat přímý let do Prahy. Do pěti minut ale přichází jiný zřízenec, vyvolává lety co jsou "za pár" a vede nás k jiné kontrole. Tou procházíme a jdeme na bránu. Nastupujeme do letadla a cítíme se trochu rozčarovaně. Z mercedesu v podobě Airbusu A380 přesedáme do menšího Boingu. Sice sedíme samy, ale máme menší monitory, menší výběr filmů....prostě jsme najednou ve škodovce a víme, že nás druhý den ještě čeká trabant Ryanair...

Cesta do Dublinu je poměrně utrpení. Mně natekly nohy a dost bolí, Vanda neví jak se usadit...jsme unavené. Po jídle trochu usínáme. Mne ovšem asi po hodina budí, když se mne Vanda snaží přeskočit, aby mohla na záchod...Vanda usíná pak a spí až do Dublinu...Já se budím kdesi nad Prahou...

V Dublinu je to zábava. Jsme unavené a chceme spát. Zavrhujeme možnost otevřít kufry a vybalit teplé oblečení. Voláme do hotelu a žádáme odvoz, jdeme na místo, kde nás hotelový shuttle vyzvedne. Komu se povede chodit po Dublinu v prosinci v žabkách...:-D
V hotelu pobíráme kartu od pokoje, a zapadáme do postele...Byl dobrý tah změnit ubytování a rozhodnout se, že centrum města vidět nechceme a budeme spát přímo na letišti...
Ráno už to šlo ráz na ráz...jeden film ještě v posteli, pak snídani, pobalit kufry aby odpovídaly požadavkům a na letiště....Tam problém s odletem, protože nevidíme náš let. Jsme zmatené jak rybičky na pláži a koukáme na odlety v blbý čas. Paní u informací nám vysvětlí která bije, nechá nás za 5 euro vytisknout palubní vstupenky a konečně letíme domů. Letadla teď nějakou dobu fakt nechci ani vidět....

Operativní změny, lodě a Manly

Ráno bylo pobouřkově zamračené. Vyrazily jsme hned ráno k Opeře, tentokrát lodí a plánovaly výlet do Manly na pláž. Ten jsme také uskutečnily, ale nebylo dost slunečno na to se koupat. Teplo bylo a šlo by to, ale ležet na pláži by tak zajímavé nebylo. Zajímavé bylo mezinárodní bratření, protože i Němci se k nám hlásili radostně coby ke krajanům :-D
Tak jsme se jen porozhlédly a jely zase zpátky.

V centru jsme si prošly starou čtvrť The Rock, nakoupily pár suvenýrků a daly kafe s croisantem (Vanda dortem), které bylo drražší, než naše leckterá večeře :-D
Přemýšlely jsme co dál, když koupání zklamalo a napadla nás zoologická. Takže jsme zase sedly na loď a jely se podívvat na zvířata. Významným poznatkem ze ZOO je informace, že jedna koala se jmenuje stejně, jako Vanda. Bohužel se s nimi nešlo fotit, protože focení je od desíti do jedenácti a my byly v ZOO asi ve tři. Nutno říct, že za své vstupné jsme skoro nic neviděly. Zvířata byla zalezlá a často jsme viděly jen prázdný výběh.

Po té bezva atrakci v ceně téměř třetiny podpory v nezaměstnanosti :-D jsme jely zase lodí k Opeře, opět pochodily obchůdky a rozhodly se pro poslední večeři v Austrálii stylově u Opery. Koupily jsme si fast food a rozložily se přímo pod Operou. Zábavné to bylo pro jednoho racka, který si tvrdě před ostatními bránil to, co nám případně odpadne...

Panda z pláže Bondi

Ráno bylo trochu dobrodružné. Začalo to tím, že v kuchyni lezl poměrně velký pavouk. Ale usoudily jsme, že je to pavouk domácí a že se ho nebojíme. Nejjedovatější je ten s červenou tečkou na zádech to tenhle neměl. Pak jsme vyrazily na vlak...až u něj jsem si uvědomila, že lístky zůstaly doma. Juch. Vanda s puchýřem na noze čekala, já se vracela. není to daleko, ale ten kopec je ve vedru poměrně náročný...
Pak už se nedělo nic zvláštního a my dorazily nejprve vlakem a pak busem na BONDI BEACH. Kdo to nezná, je to snad nejznámější pláž Austrálie. Tak jo. Doprava přes Sydney není moc dlouhá a pláž je to hezká...na městské poměry. Poté, co jsme viděly pláže jinde už tolik ohromené nejsme...

Bylo ukrutný vedro, což Vanda nejdřív odmítala uznat a smažila se jak o život. podporovala to voda v oceánu, která byla poměrně hodně studená. Mně to přišlo osvěžující. Pak už se podezřele často začala koupat i Vanda a pak uznala, že je hrozně vedro. Sbalily jsme se, daly ledovou tříšť a utekly do klimatizovaného obchoďáku. Tam jsem zjistila, že jsem si z pláže domů vzala pěknou pandičku...Vanda se slunila ve slunečních brýlích a tak má červeně vypálené obrysy a bílé kruhy kolem očí. Ale psssst! Nesmím to sem napsat ani zveřejňovat žádnou obrazovou dokumentaci.
V obchoďáku nic moc a tak jsme se vydaly do Chinatown, kde jsme si daly večeři (zkomplikovanou faktem, že čínani chtěli pouze keš)

...Vanda kryje pandí oči...

 a vypravily se za vzdouvajícího se větru domů. Bouřka přišla dřív, než jsme stihly domů dojet. Lilo jak z konve, bouřilo...takže domů jsme dorazily mokré jak slepice....

SYDNEY!

Ráno jsme vstaly, pobalily a povážily kufry a vyrazily na letiště. Karel zklamal. Dovedl nás někam jinam, než na parkoviště autopůjčovny a času už nebylo nazbyt. Ale nakonec jsme usoudily, že stačí prostě jet na letiště a tam bude parkoviště. Cestou jsme doplnily nádrž. Auto jsme nakonec v pořádku vrátily a vyrazily na terminál odletět do Sydney. Celý režim byl dost jednodušší, když se jedná o vnitrostátní let, takže jsme byly vyřízené velmi rychle a stihly si dát i snídani před odletem.
Během letu pak letušky nosily sendviče a pití, takže i Vanda byla spokojená...

Do Sydney jsme přilétaly asi jinou cestou, takže přistání neobsahovalo ani Harbour bridge, ani operu.
Po přistání jsme popadly věci a vyrazily do města. Podle popisu jsme našly ubytování poměrně snadno a i cesta z letištšě nebyla nijak složitá, jen škoda, že na zpáteční cestu ještě nebude MHD jezdit...
Protože bydlíme hned naproti Opeře, nabízela se cesta procházkou přes Harbour bridge. Tady odbočím k našim ubytovatelům...protože v době našeho příjezdu byly oba ještě v práci, nechali nám klíče ve schránce. Nejsem si zcela jistá, jestli bych to takhle klidně udělala doma i já :-D (navíc jejich schránka ani není v domě, ale přímo na ulici...).
No ale zpět...přešly jsme si Harbour bridge, došly k Opeře, obešly jí ze všech stran, podivily se, že vypadá jinak, než na všech fotkách, došly do města a zjistily, že
a) jsme unavené a žíznivé
b) nevidíme nic, kde se dá napít
c) vidíme vyhlídkovou věž, ale nevidíme kudy tudy do ní....

Nakonec jsme všechno vzdaly. V KFC jsme daly večeři (původně jsme chtěly jen bezedný hrnek, ale ten australané nevedou a neznají) a jely jsme domů. Vanda dokonce i odmítla nabízený shopping - udělal se jí obrovský puchýř na chodidle a nevím nevím, zda ještě kdy vůbec bude chtít chodit...
Také máme problém s foťákem. Nefotí. Tedy fotí, ale jen na automat, někdy také jen přes obrazovku a objektiv už se zase viklá....JEŽÍŠKU JÁ NUTNĚ POTŘEBUJI TAMTEN NOVÝ MODEL :-D

Delfíni a výšlap na Ranou (Australian version)

Ráno jsme vstaly za kuropění a vyběhly už v půl sedmé k autobusu. Přijel asi ve třičtvrtě. Něměla jsem snídani ani kafe a asi proto jsem řidiči hned skočila na špek, když tvrdil, že máme výlet až na zítra a že čekáme brzy. HAHA. No tak nic. Jelo nás celkem pět. Nejdřív autem, pak lodí. O téhle atrakci už nám dříve vyprávěli. Je místo, kam připlouvají volně žijící delfíni a nechávají se krmit. Takže jsme si koupili předraženou rybu a čekali, až na nás přijde řada, abysme tu rybu mohli narvat delfínovi do chřánu (připlaval dneska jen jeden delfín.

Pak jsme zase dojely domů, pobalily se, nasnídaly a vyrazily za město na doporučovanou vyhlídku. Opravdu stála za to. Je to australská verze kopce Raná, běžně tam chodí skákat paraglaidisti, ale takový výhled z Rané prostě není...

Pak už jsme jen dle plánu lehly na pláž. Jenže - paní domácí prozradila Vandě, že v Brisbane je velké nákupní centrum. Bylo vedro k padnutí a na pláži se nedalo ležet, Šlo být jen ve vodě, což mně nevadilo, ale Vandě ano. Ta ležela na pláži jak Džambulka a do vody jít odmítala, že prý jsou vlny! Ona není prostě naše! Příště jede na Mácháč.

Takže aby se mi neupekla, jsem asi ve dvě souhlasila s cestou do Brisbane s tím, že nějaký obchoďák navštívíme, Vanda že má 100 dolarů k Vánocům a je na ní, co si vybere. Kontrolní otázka tedy zní, jak rychle lze utratit 100 dolarů :-D

Pak už jen najít bydlení, ubytovat se, napsat tenhle blog, přebalit kufry a ráno na letiště. Budou z nás pěší po Sydney....

Rainbow Beach

Ráno jsme posnídaly a vyrazily směr Rainbow Beach. Cesta nebyla nijak dlouhá a ubíhala docela vesele, Vanda mi pokládala testovací otázky k hudbě, kterou pouštěla. Nespokojila se jen s tím, kdo danou písničku zpívá, ale chtěla vědět i takové podrobnosti jako kde bydlí, kdy se narodil a jaké má číslo bot. Inspirovaly jí asi kontrolní otázky u silnice. Australani to mají vymakané. U silnice je testovací otázka a po pár kilometrech odpověď. Sranda. Pak je také srandovní, že mají všechno pojmenované. Silnice, potoky…třeba dnes jsme přejížděly Little pig creek, pak jen Pig creek a pak Null feet creek…

Když jsme dorazily do Rainbow Beach, ubytovaly jsme se a „šly to zkusit“. Cestou jsme si ještě koupily na zítra „výlet“…vstáváme ukrutně brzy ráno a jdeme krmit delfíny. Pak už jsme si jen daly kafe (u kterého měla Vanda milion řečí, že i Palacký by koukal s pusou na podlaze, protože nedostala úplně přesně to kafe, které si objednala a navíc si dovolili do něj narvat BANÁNOVOU zmrzlinu…

no chápete to???) a pak už jsme se jen placatily na pláži, koupaly se v úžasných vlnách a čas na suchu si krátily hraním slovního fotbalu s upravenými pravidly (směla se použít jen slova týkající se názvů písniček).

Po pláži jsme cestou domů daly večeři (opět fish and chips) a zkoušely jsme lovit signál wi-fi. Je ale ulovitelný jen na mobilu, takže píšu blog off-line a zveřejníme se později…