Německo - Usedom III.

Ráno když jsem vstala, zjistila jsem že svítá do oparu a vypadá to hezky. Tak jsem se rychle oblékla a vyrazila na chvíli ven si pofotit ranní panoramata. Když jsem se vrátila, tak jsme pomalu pobalili, uvařili tuny kávy, stejně jako v předchozí dny. Tady bych odbočila, z nabídky na bookingu bylo zřejmé, že je na místě překapávač, takže jsme museli koupit mletou kávu. Nicméně jak jsme netušili kolik kafe do filtru nacpat, tak se nám za tři dny povedlo vymlasknout víc než půlku balíčku kafe :). Zbytek jsme tedy nechali na místě pro další šťastlivce, pobalili si saky a paky, zavřeli domeček a vyrazili směr Hangár 10. To si našel Pepa, že je letecké muzeum na Usedomu, ale bylo na druhou stranu od Peenemunde, a ještě navíc cca hodinu jízdy, takže jsme jeho návštěvu nechali na cestu domů.

Poslední den naší dovelené se udělalo hezky a sluníčko svítilo jak o život, takže moje nejteplejší zimí bunda, za kterou jsem byla první dny ráda, teď hřála až moc a navíc jsem v ní vypadala fakt už dost divně. Ale co se dalo dělat. Museum jsme si prohlédli poměrně rychle, není totiž moc velké. (Pokud jste zvědaví, pak jde o tohle muzeum: MUZEUM )

Pak jsme sedli do auta a vyrazili směr Berlín. Jenže. Jenže hned kousek za muzeem jsme se dostali ještě na Usedomu do kolony kvůli nehodě a zmrzli v ní asi hodinu, než dojela policie a začala vše organizovat. Když se nám z ní povedlo vymotat, o kus dál se problém opakoval. tentokrát na místě nehody už policie byla a dopravu odkláněla slušnou objížďkou. To už byl pomalu čas najít něco, kde bysme se mohli naobědvat, ale kdo by u silnici počítal s hladovými turisty...

Nakonec jsme potkali nějaký místní kemp, kde i vařili. No, vařili. Pohlreich by měl radost. Mohl by se vyřádit. V nabídce byl guláš, řízek a ještě nějaké superspeciality, ale všechno bylo takové divné. Jako třeba bratvurst v zelí. Původně bych si i dala guláš, ale když jsem viděla nadávat to, co se za něj vydávalo, poměrně rychle mne ta myšlenka přešla. Došli jsme tedy k myšlence dát si řízek. Na tom není co zkazit. No jo. Kdybysme uměli pořádně německy, tak by nás to asi varovalo. Takhle jsme si to přeložili jako řízek a nějaké brambory. No, dostali jsme řízek a brambory přelité zásmažkou s hráškem. Dost podivná kombinace, ale co už se dalo dělat. Snědli jsme tento oběd východoněmeckých pionýrských táborů a vesele pokračovali dál. V plánu bylo ještě jedno letecké muzeum, které se nachází u Berlína. Konkrétně https://luftfahrtmuseum-finowfurt.de/ v městečku Finowfurt. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Na velké ploše bylo hodně letadel, přičemž jsem si na sví přišla i já, protože jsem najednou objevila letadlo, které kdysi stálo v Lounech v parku a my si tam jako děti různě prolézali. Tehdy to samozřejmě bylo hrozně velké letadlo, teď se nějak zmenšilo. Každopádně jsem byla nadšená. Návrat do dětských let. Tedy nenechali v něm turisty prolézat, ono by to asi taky jako úplně dobře nešlo, ale i tak bylo moje nadšení veliké.

Takové hezké ukončení naší pididovolené. 

Pak už nebylo v plánu nic, jen cesta domů.

Německo - Usedom II

 Ráno jsme vyjížděli trochu později, než v sobotu. Mířili jsme na letiště s představou, že když píší „historische rundfahrt“, bude tam i historische expozice. No, tak jsme se spletli. Alezas tolik to nevadilo. Ono od elektrárny a muzea, kde jsme byli včera, vede asi 25 km trasa, kolem různých pozůstatků válečného programu. A od letiště pár zastávek bylo. Takže jsme tu a tam zastavili, koukli v lese na ruiny, povětšinoiu koncentračního tábora, a jeli dál. Až jsme přijeli k plotu. Za ním byly staré vojenské autobusy. A když jsme si autobusy fotili, Pepa poznamenal, že někdo je uvnitř. A že tedy jdeme taky. Nevěděla jsem kudy, ale hned bokem byla díra v plotu. OK, vlezli jsme tam a šli. Jenže ne moc dlouho. Zatímco ti před námi stihli z cesty uhnout dřív, než je zaznamenal jeden z autobusíků, my už to nestihli. A tak k nám autobusík dojel, a vysvětlil nám (tedy jeho řidič), že je to uzavřený areál, kam se nesmí. Jenže jsem viděla v autobusíku lidi a tak jsem se jala zjišťovat, jestli tuhle tour lze tedy absolvovat autobusíkem. Pán mluvil spíš jen německy, a mě to nedocvaklo. Dal nám letáček a já zase měla mozkový zkrat. „Historische rundfahrt“. A tak jsme jeli znovu na letiště. Tam nám paní v budce, dost otráveně, poradila, že ona zajišťuje jen lety. Jízda v lesíku se zařizuje o kousek dál. OK, OK, naše chyba. A tak jsme dojeli podle instrukcí o kus dál, kde byla jen tabule žejízdy do lesíka tady a že v 11, v 13 a 15hodin. No a bylo něco před 12 hodinou. Ale už jsme skoro místní, odjeli jsme tedy 2 km vedle do přístavu v Peenemunde, dali si bratvurst v dalamánku (a Pepa dost pobavil obsluhu, když si poručil „well done“ bratvurst), já ještě svařené víno a nakonec ještě i prohlídko zaparkované vojenské lodi Hains Beimer (Tarantull). Všechno jsme to stihli hezky před tour do lesíka.

Ono je to totiž tak. V lesíku bývalo testovací městečko. Co městečko, spíš město. A testovali všechno možné. Nejenom V2, ale i V1 a další rakety. A ne všechny testy se povedly. Něco i spadlo kde nemělo. A tedy je lesík kolek Peenemunde plný munice a nevyčištěný. Proč, to mi není moc jasné.

Nicméně jsme nastoupili na tour a já si začala rvát vlasy z hlavy. Pan řidič okázala ignoroval fakt, že s sebou veze tři cizince (nás a ještě jednu španělku) a mlel německy. Jako mohlo to být zajímavé. Pán byl zjevně nadšenec, auto měl plné nálezů z lesa, dotazy odpovídal…ale německé dotazy v němčině. Takže dost naprd a tedy ani nevím, proč les není vyčištěný (a proč se nepředpokládá, že je, když už tam skoro 80 let stejně leze plno lidí dírama v plotech).

No nic. Takže nic nevíme, ale viděli jsme hodně rozvalin, na které zapůsobil čas a příroda. Všude je les, mezi kterým jsou nejen rozvaliny domů, ale i kvalitně zarůstající opalovací rampy. Tour trvala dvě hodiny, posledním bodem byl celý testovací areál pro zkoušky V2. Ani z něj už moc nezbylo, ani valy v okruhu kolem nejsou moc vidět.

Pak už jsme se jen vrátili k autu a byli volní. Cestou domů jsme se zastavili v městečku Karlshagen, kde probíhal Velikonoční festival, nicméně byl zaměřený hlavně na děti. Představení veselého harmonikáře bylo k nevydržení a tak ho Pepa zajedl řízkem. Já chtěla jahody v čokoládě, ale tu frontu, co u nich byla, jsem nevydýchala.

Pak už jsme se jen vrátili domů, trochu si odpočinuli a nakonec vyrazili na večeři. Tentokrát jsme testli rybí restauraci ve vesnici trochu vzdálenější. Ale za mne spokojenost. Docela předčila místní poměry. Uměli anglicky, brali karty a prostředí bylo útulné. Dost nezvyklé na místní poměry…

Německo - Usedom

 Náš výlet do Peenemunde má základnu ve vesnici Ziemitz. Není tu nic. Ani obchod, ani hospoda, natož restaurace. Ale z pronajatého domku vidíme na moře a je tu klid.

Včera jsme si po příjezdu jen obešli pár domků kolem moře a vydali se dva kilometry zpátky, kde je asi nejlepší místní restaurace (podle hodnocení google). Pak jsme se usalašili doma, dali si pivo (Pepa) a víno (já) a byli spokojení.

Ráno jsme v místním překapávači uvařili celou konvici kávy a postupně ji vypili. Protože poměrně dost pršelo, měla jsem o průběh dne obavy, ale v půl desáté Pepa zavelel, že je čas se vypravit do Peenemunde do muzea. To mělo otevírat v deset. Jenže cestou Pepa prohlásil, že ranní káva protekla a že by potřeboval strom. A zastavil u pláže v Karlshagenu. A protože i pomalu přestalo pršet, šli jsme se projít na pláž. Nebyli jsme zdaleka sami. Na pláži byly v podstatě davy. A tak jsme sice za sucha, ale za studeného větru ušli asi 50 metrů, pokochali se mušličkami na písku a jí si vzpomněla na dětství, jak jsme ty tuny mušliček jako děti na dovolených u Baltu sbírali.

Pak už jsme ničím nerušeni dojeli k muzeu, zaparkovali, zaplatili parkovné (stejně jako jsme platili v automatu u pláže) a dorazili ke vstupu do muzea. Zajímavé, že nikoho tu netankuje mluvit jinak, než německy. Ale v muzeu nám náhodně postávající paní u pokladny (asi průvodkyně, kterou lze vyžádat) vysvětlila, že můžřeme mít vstupenku, plus navíc za euro vstup na vyhlídku na střeše. Chtěli jsme všechno. Plus jsem neprozřetelně řekla, že jsem četla o audioprůvodci. A že jo, jen ho dostanu v obchodu se suvenýry. Za 2,5 eura a moji občanku. Takže jsem vyfasovala průvodce (naštěstí jsme prohlásíli, že nám stačí jeden) a vyrazili na plochu muzea, pokochat se vystavenou replikou V2. To mě jako zklamalo. Věrná kopie. No sakra. Na místě činu a nemají originál? To už snad byla věrnější ta V2 sestavená z nalezených kusů, která je vystavena ve Washingtonu.

Vedle V2 byla vystavena i V1 a pak už bylo na čase zajít dovnitř elektrárny. Zajímavá prohlídka, během které jsme i výtahem dojeli na střechu budovy a mohli se rozhlédnout po okolí. Pak ještě expozice k V2 a V1, která se sestávala především z různých kusů talířků a nádobí těch, kteří na místě pracovali.

Z muzea jsme vyraziliještě k ponorce, která kotví v blízkém přístavu. Ale protože už byl hlad, zakotvili jsme v restauraci. Jediné, která tam byla. I když jsem Pepu varovala, že Google jí dává slabé hodnocení (dokonce jen 3,6). No co budu povídat, Google měl pravdu. Italská restaurace, která neumí ani špagety.

Po obědě jsme si prolezli ponorku, to tedy bylo dost stísněné prostředí a prolézat metrovými průlezy z jedné sekce do druhé nebylo úplně uživatelsky příznivé. Pamatujete filmy o ponorkách?  Jak námořník hbitě proskočí a někam doběhne? Haha. A víte co bylo asi nejhorší? Že záchod jsme viděli jen jeden. Pro všechny. Na zádi ponorky. Teď si představte, že to začne být akutní, když jste v první příďové sekci…

Prošli jsme i zbytek přístavu a pomalu se vrátili k autu. Cestou domů jsme mítně zabloudili a přejeli z Usedomu na pevninu, do městečka Wolgast. A tak jsme tam tedy taky zaparkovali, prohlédli si centrum a po něm i místní přístav a pak už trefili domů správně.

Po krátkém odpočinku byl čas na večeři, a tak jsme se zase přesunuli do stejné restaurace jako včera. Bohužel, bylo stejné menu, jako včera. Ale vybrali jsme si a povečeřeli. Na závěr dne jsem si ještě nechala překladačem přeložit dotaz do němčiny, zda i zítra bude stejné menu. Paní si ho přečetla a odpověděla. Bohužel, vlastně vůbec nevíme, co říkala. Buď říkala, že bude zavřeno, nebo že menu stejné nebude :-D

Zjevně to bude zítra překvapení :)