Domů máme letět až po deváté večer. Domlouváme se tedy s našimi chlapci, že si doma necháme kufry. Prý to není problém. Nakonec se ukazuje, že trošku jo - chlapci totiž zazdili, že jim mají přijet do bytu další hosté. Ale to je detail. Vyklízíme náš pokoj, kufry necháváme v pracovně. Naštěstí jeden z našich bytných pracuje doma a tedy nám dává své klíče. ty naše necháváme doma pro nové hosty. Také mne napadá u snídaně zajistit odbavení kufru v rámci check-in. Ano, je to levnější, oproti letišti. Jenže to má háček. on-line odbavit kufr nějak nejde zaplatit. OK. Pořešíme to na letišti. Jenže při té náhodné příležitosti zjišťujeme, že letadlo nám letí o dvě hodiny dřív, než mělo a než ještě před týdnem bylo v rozpisu. Překvápko. Fajn, redukujeme plány.
Naše první cesta vede na Manhattanu k obchodu, který si našla Vanda na webu. Měl by tam být v rámci slev před Černým pátkem Apple telefon levnější o 100 dolarů. Jenže - když tam dorazíme, obchod je zavřený. Tlačí nás čas odletu a rozhoduji, že zajdeme do Marshalls skoro za rohem. Vanda mne tam nechává nakupovat a vrací se do obchodu. tam zjišťuje, že obchod neotevřel ani později a vedle v obchodě také s telefony jí vysvětlují, že ta cena stejně platila jen pro nákup na smlouvu (ačkoli o tom web nic neříkal).
Já mezitím i v posledním navštíveném a poměrně malém Marshalls docela slušně nakoupila. Jen Vanda je nešťastná a čas odtikává odlet.
Rozhoduji se vyprdnout na hledání dalších slev. Dojedeme na Grand Central. Tam víme, že je Apple store a navíc z něj vede linka k nám domů. Vanda si telefon koupí tam. Musely jsme ještě pořešit peníze, protože Vanda s takovou zásadní změnou nepočítala a potřebovala trochu založit. Díky v takovém případě opět za Revolut kartu. Peníze jsem jí převedla rychleji, než člověk luskne prsty.
Nutno říct, že nákup v Apple store se mi líbil. Prodávající slečna se vyptala na parametry a barvu stroje, který Vanda chce, naťukala to do mobilu a čekalo se, než přístroj někdo přinese. tím vznikl čas na drobnou konverzaci typu co má Vanda za mobil teď (a informaci o tom, že Huawei se v USA už vůbec neprodává). Vanda mezitím také informovala, že chce i sluchátka, takže pán přinesl i sluchátka a došlo na placení. Vtipné bylo, že místní daň byla vyšší, než Vanda čekala a tak bylo potřeba doložit Vandu ještě pár dolary. Vanda se tedy zeptala, zda nemají wifi. odpovědí jí bylo, že přeci samozřejmě. vždyť jsou Apple store :-D
Připojila jsem se, peníze Vandě převedla, Vanda zaplatila a bylo hotovo.
Dojely jsme domů, daly si k jídlu pizzu hned u stanice metra, doma pobalily, převážily kufr a vyrazily jsme na letiště. U stanice Airtrain, který vedena letiště (tentokrát jsme odlétaly z JFK) jsme ještě realizovaly dobrý skutek a naše stále ještě několik dní platné Metrocard jsme darovaly nějaké paní, která stála u automatu, aby si Metrocard koupila.
Na letišti jsme si tedy zaplatily odbavení kufru a Vanda zjistila, že let je úplně plný a tedy má smůlu a k okénku si nesedne.
Koupily jsme si kávu a už se nastupovalo. Už-už to i vypadalo, že místo vedle nás u okýnka zústane prázdné (Vanda se už i ujišťovala, jestli je boarding completed) ale nakonec se náš spolusedící objevil, čímž Vandu velmi zklamal. Popojíždíme na start a trvá to hrozně dlouho. Víc stojíme než jedeme a furt se nic neděje (my jsme stihly i několik her dámy a pokus o hru lodě), když tu se pobaveně ozval kapitán. Že nás musí informovat o problémech, které máme. jednak, že došlo při popojíždění na start k problému ohledně velkého přiblížení dvou letadel (nesrazila se, ale potřebovala asistenci, aby se od sebe dostala) a pak také u nás na palubě někdo zkolaboval natolik, že potřebuje lékaře a že tedy otevíráme dveře, tato osoba opouští letadlo a je tedy nutné jí i vyložit její zavazadla. Pokud někdo chce vystoupit a letět jiným letem, má si říct personálu (to tedy asi nikdo neudělal). Pilot také hlásil, že v Londýně jsou informováni o problémech, které máme a řeší přebookování navazujících letů. Palubní personál nám i roznášel džus a vodu, takže jsme to čekání na ploše docela slušně přežily.
Já pak hned po odstartování a večeři usnula, takže jsme ani nezaznamenala, že během letu zkolabovala další paní (tentokrát z naší sekce, manžel ji prý uličkou kolem nás dovlekl k letuškám a tam ji zhruba hodinu křísily). to vše mi hlásila Vanda po přistání.
V Londýně jsme si vyřídily letenky na další let a v podstatě to znamenalo jen dát si kafe a nastupovat do dalšího letadla. V Berlíně jsme byla zhruba v čase, jako byl plánovaný původně, kdyby jsme z JFK letěly pozdějším letem.
Dovlekly jsme tašky a kufr k autu, které na nás bez problému týden čekalo u letiště na neplaceném parkovišti - pokud by někdo potřeboval, nehlídané parkování zdarma je možné na parkovišti pod dálničním sjezdem Saatwinkler Damm cca 800 metrů pěšky po chodníku od letiště. Je to trochu o štěstí najít volné místo (při našem příjezdu byly dvě, při odjezdu také dvě volná místa).
Vyrazily jsme směr druhé Berlínské letiště, Schoenfeld. z něj měla Vanda odletět do Brna. Nebylo ale úplně jisté, jestli svůj let stihne. Byla dopravní špička, uprostřed Berlína uzávěry, objížďky a zúžení. Nakonec jsme na letiště dorazily cca hodinu před odletem a Vanda vše stíhala v pohodě. Já se vypravila na cestu domů. když jsem byla v Ústí nad Labem, Vanda hlásila, že přistála v Brně. pak už jí chybělo jen přesunout se do Ostravy a tím naše cesta skončila.
