Já osobně jsme spala dost špatně. Budila mne hrůza z cesty autem kamkoli. Představa, jak se suneme zpátky do ooobr kopce se mi vůbec nelíbila.
Ráno jsme vyrazila jednak vybrat peníze, které musíme zaplatit za naše bydlení, jednak pro čerstvé pečivo. Když jsem se vrátila, paní (tentokrát jiná kamarádka majitele) už čekala. Vzala si peníze, pověděla, že si z deštivé předpovědi počasí nemáme nic dělat (ty tu jsou časté a stejně neprší) a zasmála se mému zděšení nad místními cestami.
My se nasnídali (opět na terase - kuchyně je přitom v přízemí, to není úplně domyšlené) a přemýšleli, co budeme dělat. Počasí vypadalo dost nejistě, bylo zataženo a tak jsme vybrali cestu na levádu 25 Fontes.
Pečlivě jsem vybrala cestu odjezdu. Google sice nefunguje, ale mapy.cz spolehlivě. Navíc ukazují i vrstevnice. Tedy jsem zjistila, že jedna cesta z Funchalu vypadá nadějněji a mírně strmě. Tou jsme se vydali. Povedlo se a kus cesty jsme drandili po dálnici. Než skončila a začaly serpentýny nahoru nahoru a nahoru. Vystoupali jsme asi do 1300 metrů nad mořem. Zaparkovali jsme na parkovišti a vydali se směrem k výchozímu bodu na levádu - 2 km dolů z kopce. Tam stála přívětivá kavárnička, takže jsme hned testli, jaké mají kafe.
Hned po vychutnání si kávy jsme se vypravili na cestu ( http://www.visitmadeira.pt/en-gb/resultados-de-pesquisa/resultados-pesquisa-detalhe/pr-6-levada-das-25-fontes-(rabacal-25-fontes) ). Nejdříve k vodopádu Risco. Cesta nám trvala hodně dlouho, protože jsme se pořád něčím kochali. Pak jsme zjistili, že bychom měli přidat a zrychlili. Došli jsme k odbočce na 25 fontes a vyrazili směr jezírko. Jenže cesta vedla hodně z kopce a babičce se moc nelíbila představa, že to zas poleze nahoru. Rozhodla se tedy vrátit ke kavárně a počkat tam (teď je jasné, kdo je tady hlavní kavárenský povaleč). My se vydali dál. Po levádě, úzkou cestičkou, po schodech dolů i nahoru jsme došli na úžasné místo, které sbírá všechnu vodu z širokého okolí. Vanda se dokonce i přezula a vlezla do ledové vody (jen asi po kolena).
Po vycachtání a nafocení jsme se sebrali k cestě zpátky. O kus dál byla značenáá odbočka ke kavárničce a tak jsme se po ní vydali, nebylo ale úplně jasné, že jdeme dobře. Chtěli jsme se raději vrátit a jít stejnou cestou zpáítky, ale potkali jsme skupinku portugalců. Ti nám potvrdili, že tato cesta je "zkratka" a máme po ní jít. Jenže všichni vědí, jak je to se zkratkami. Ano, ušetřila asi kilometr a půl cesty. ale vedla prudce nahoru, prudce dolů... těžko říct, co bylo nakonec lepší. Když jsme byli asi půl kilometru od kavárničky s babičkou, babička už nás začínala shánět. Netrvalo tedy dlouho a vesele jsme se setkali. Vesele babička, by značně uonděně - podle všech strojů jsme ten den vylezli 60 pater i když nachodili asi jen 10 km.
Rozhodli jsme se dva kilometry k parkovišti do kopce už nechat za dvě aura na osobu vyvézt místním shuttlem.
Pak už jsme jen nasedli, vyfotili si krávu, co se drbala o naše auto a vyrazili zpět adrenalinovou jízdou serpentýnami dolů z hor. Jenže mezitím se hory dostaly do mraků a my projížděli větší či meší oblačností. Někfdy bylo vidět docela dobře, jindy jen na pár metrů. A v tunelu - tam najednou nebylo vidět vůbec. všechna mlha se usadila uvnitř tunelu, tma, že světlomety neprosvítili a ještě pršelo i uvnitř tunelu. No, nakonec jsme projeli, sjeli do nížiny, na dálnici projeli první tunel a ejhle - slunce jak na riviéře.
Bylo ale už dost hodin. Seběhli jsme do centra s tím, že si tedy vezmeme večeři opět do krabičky s sebou. Ale hodný majitel restaurace nás uvedl dovnitř, restauraci zavřel a nám vesele uvařil a nalil dva džbány sangrie. Ukrutně a tajně jsme si tedy pochutnali na tuňákovi a chobotnici, zaplatili a vyrazili zpět domů.
To vše řádně a spořádaně na sedmou hodinu, tak jak to má být. Už se těšíme, až tohle omezení zruší (v neděli), protože nás nakonec docela omezuje, ač se to původně vlastně nezdálo.
