Blbě spíme. Jednak jsem částečně vyspalé z letadla, jednak jet-lag. Kolem páté už nevíme co by a tak se rozhodujeme uvařit na pokoji kafe. Jenže hoteliéři nejsou blbí. Kávova tu je, ale jako prevence před plýtváním je kávová kapsle kvalitně zabalena v pevném, roztržení odolném, obalu.
Nakonec vítězíme díky hrotu Vandina zubního elektrického kartáčku. Na nás si nepřijdou.
Kafe je překvapivě pitelné.
Před osmou vstáváme a jdeme na snídani. Hotel ji nenabízí - bydlíme v centru města, v úžasném historickém hotelu, který byl postaven roku 1922. Je to na něm trochu vidět, ale stojí to za to - tady se ještě asi proháněli gangsteři v kloboucích. Na snídani jdeme hned naproti, do Dunkin donuts. Objednáváme bagel a Vanda dělá školáckou chybu. Objednává kafe a na dotaz servírky na cukr kývá. Jako kdyby jsme to už nezažily. Já to nezvládla zastavit a tak byla pohroma na cestě. Představte si sladké kafe u Starbucks, které ještě navíc osladí. Nepitelný obsah. Řešíme to objednávkou dalšího, čistě černého kafe. Tím ředíme tu tekutinu způsobující cukrovku, co jsme dostaly při první objednávce. Zjevně působíme jako dost divní turisté,ale co. Po litru kávy se nám zvedá tlak a po množství cukru i energie. Vyrážíme ven. protože mírně prší, první cesta vede do Marshalls hned za rohem. Ve velkém nakupuje hlavně Vanda. Trávíme zde podstatnou část dopoledne.Pak se vracíme do hotelu, odkládáme tašky a jdeme prozkoumat turistické krásy chicaga. Prohlížíme mosty, okukujeme začátek slavné Route 66 (konec je na mole v Santa Monice, tam už jsme byly taky), pozorujeme kluziště u fazole a získáváme vánoční náladu díky koledám, co se tu hrají.
A je pět čas na shopping. Tentokrát Ross (ten v NYC nebude, tak si ho musíme užít). Opět nakupuje hlavně Vanda.
Posilujeme se v našem oblíbeném Taco bell. Ukrutně nás bolí nohy, zase jsme nachodily tuny kilometrů. Dáváme opět tašky do hotelu a vyrážíme na molo. To nás trochu zklamalo. Čekaly jsme molo jako v Santa Monice, tohle je betonový cíp do jezera, obchodní galerie a ruské kolo. Nic moc. fotíme město od jezera a vracíme se domů. V 7 eleven už jen kupujeme hot-dog k večeři. Večeříme na pokoji a už kolem sedmé usínáme. Není tedy divu, že už jsem zase po desáté vzhůru a nastává opět ta bdělá část noci.
pátek 22. listopadu 2019
Shopping in the USA
Už dlouho jsme si říkaly,že by bylo výhodné zajet někdy na nákupy do států i jen tak, mimo dovolenou. A s levnými letenkami byl letos najednou ráj lidského konzumu na dosah.
Letíme z Berlína. Nejdostupnější způsob, jak se tam ráno na osmou dostat je auto. Parkujeme kousek od letiště, v dochozí vzdálenosti, na neplaceném parkovišti. Snad tam auto ještě po návratu najdeme :)
Na letišti snídáme hezky po německu plněný preclík a letíme do Londýna. Díky změnám letového řádu tu na Heathrow máme pět hodin čas. Ale naštěstí je to velké letiště a máme trochu zpoždění, takže se 5 hodin smrskává na tři. Trávíme je v letištním running sushi k naší plné spokojenosti (jen avokádové kousky si musíme objednat, ty k nám prostě po jezdícím pásu nedorazily ani jednou).
Vanda je mírně nespokojená, protože nám systém přiřadil místa na let z Londýna do uličky. Letadlo je v rozložení 3-3-3 a tedy dobré místo pro dvě není v podstatě možné získat. Vyfásly jsme sedadla B a C a systém se tvářil, že sedadlo A je obsazeno. Ale to by nebyla Vanda, aby se nesnažila měnit neměnitelné. U vstupu na gate tedy prosila o sedadlo u okýnka. K mé nelibosti, protože to bych zas seděla uprostřed já a to se mi nechtělo. Nakonec ale přišlo překvapení. Sedadlo u okna nebylo obsazené, letuška vtiskla nový lístek Vandě k oknu, mně nechala ten do uličky a ujistila nás, že máme k dispozici celou trojku sedadel. Ideální stav.
Vzhledem k tomu, jak brzy jsme vstávaly, jsem já odpadla hned po večeři a vlastně jsem celý devítihodinový let prospala. Vanda žila prý trochu déle, ale ne o moc. Před přistáním jsme ještě posvačily, na letišti jsme imigračního úředníka přesvědčily, že hodláme zase brzy odletět a vyrazily jsme na terminál 2, odkud jezdí metro do centra Chicaga. Platí, že lístek na metro z letiště stojí 5dolarů. Když siale člověk koupí celodenní jízdenku, je v její působnosti i cena jízdy z letiště. Ale náš hotel je v centru, všude dojdeme pěšky, tak jsme usoudily, že nemá smysl celodenní (dvoudenní) lístek kupovat. Platíme tedy 5 dolarů za jízdenku a jedeme s přestupem k hotelu. Ubytováváme se, Vanda má ještě sílu žertovat s recepčním o tom, že v Evropě je zima a tak se letíme ohřát do Chicaga a jdeme spát. Vypouštíme i večeři.
Letíme z Berlína. Nejdostupnější způsob, jak se tam ráno na osmou dostat je auto. Parkujeme kousek od letiště, v dochozí vzdálenosti, na neplaceném parkovišti. Snad tam auto ještě po návratu najdeme :)
Na letišti snídáme hezky po německu plněný preclík a letíme do Londýna. Díky změnám letového řádu tu na Heathrow máme pět hodin čas. Ale naštěstí je to velké letiště a máme trochu zpoždění, takže se 5 hodin smrskává na tři. Trávíme je v letištním running sushi k naší plné spokojenosti (jen avokádové kousky si musíme objednat, ty k nám prostě po jezdícím pásu nedorazily ani jednou).
Vanda je mírně nespokojená, protože nám systém přiřadil místa na let z Londýna do uličky. Letadlo je v rozložení 3-3-3 a tedy dobré místo pro dvě není v podstatě možné získat. Vyfásly jsme sedadla B a C a systém se tvářil, že sedadlo A je obsazeno. Ale to by nebyla Vanda, aby se nesnažila měnit neměnitelné. U vstupu na gate tedy prosila o sedadlo u okýnka. K mé nelibosti, protože to bych zas seděla uprostřed já a to se mi nechtělo. Nakonec ale přišlo překvapení. Sedadlo u okna nebylo obsazené, letuška vtiskla nový lístek Vandě k oknu, mně nechala ten do uličky a ujistila nás, že máme k dispozici celou trojku sedadel. Ideální stav.
Vzhledem k tomu, jak brzy jsme vstávaly, jsem já odpadla hned po večeři a vlastně jsem celý devítihodinový let prospala. Vanda žila prý trochu déle, ale ne o moc. Před přistáním jsme ještě posvačily, na letišti jsme imigračního úředníka přesvědčily, že hodláme zase brzy odletět a vyrazily jsme na terminál 2, odkud jezdí metro do centra Chicaga. Platí, že lístek na metro z letiště stojí 5dolarů. Když siale člověk koupí celodenní jízdenku, je v její působnosti i cena jízdy z letiště. Ale náš hotel je v centru, všude dojdeme pěšky, tak jsme usoudily, že nemá smysl celodenní (dvoudenní) lístek kupovat. Platíme tedy 5 dolarů za jízdenku a jedeme s přestupem k hotelu. Ubytováváme se, Vanda má ještě sílu žertovat s recepčním o tom, že v Evropě je zima a tak se letíme ohřát do Chicaga a jdeme spát. Vypouštíme i večeři.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)