Ve Stockholmu probíraný pivovar na Zichovci...

Cesta do Stockholmu byla úmorná a dlouhá. Trvala celý den, nic se nedělo krom občasných zastávek na kochání se a na focení se se soby.

"domů" jsme dorazili dost pozdě a vzburcovali sousedy, když jsme se jim otáčeli na trávníku.
Druhý den jsme vyrazili do Stockholmu, kde Pepa hned v úvodu narazil na hospodu, nabízejícíc pivo Holba a Krušovice a také gulášovou polévku. Tak usoudil, že bez ní nepřežije. Při placení servírka podle banky zjistila státní příslušnost a vypadlo z ní, že je ze Slaného, má nějaké vztahy k pivovaru na Zichovci a vůbec jsme tak probrali místní Švédský život. Což bylo fajn, jen to krapet zdrželo od plánů. Pak jsme vyrazili do muzea, které se vyznačuje tím, že ukazuje lidem, jak se dá taky něco kvalitně zvorat. Aneb postavili loď, pak král zavelel dát do ní víc děl a když loď poprvé vyplula, hned po 1,5 km nabrala vodu a šla ke dnu kde ležela 300 let. Pak ji vytáhli a ukazují v muzeu. Být konstruktérem, mlátím hlavou o zeď...
Po prohlídce muzea jsme vyrazili do centra, prohlédli si královský palác, obrazili pár suvenýráren abysme koupili něco Vandě, postavili se do fronty o nobelovu cenu a jeli domů...
Zajímavá byla cesta domů, kde předchozí vlak stál v polích, lidé z něj porůznu vyskakovali a skákali do vlaku našeho...

Fjordy, fjordy a nic než fjordy

...tak nějak shrnutě vypadaly uplynulé dva dny. Cesta kolem fjordů, přestože jde o hlavní silniční tah, se neskutečně vleče. První den jsme téměř nevylezli z auta a ujeli jen asi 300 km, druhý den se cesta trochu narovnala a ujeli jsme 600 km...přesto jsme vše viděli především jen z auta...

Den plný potíží s exluzivním koncem

...začalo to ráno. Po snídani jsme měli v plánu opustit Kirunu. To se také stalo, jen to trvalo déle, než jsme čekali. Paní v hotelu totiž vystavila účet a hola! on nešel zaplatit. Zkoušeli jsme to různě, ale pak to vzdali a vyrazili do centra po hotovost. Ani to nešlo. Nakonec mi svitlo, že může být problém v limitu, vyprali co šlo a nakráčeli dootelu s tím, že zbytek kartou doplatíme, protože bývají limity na výběry a platby...
Asi bývají, ale Pepova ČSOB to má asi nějak jinak, Nešlo to. Tak nás napadlo se připojit do banky a on-line změnit výši limitů. Ani to nešlo, bankovnictví hlásilo, že karta není přiřazená, ale přiřadí ji rádi na počkání v naší pobočce :-D
Tak jsme to vzdali, já doplatila účet ze své karty a budeme doufat, že to neudělá bordel v účetnictví. Tedy udělá, jen by si toho nikdo nemusel všimnout...:-D
Vyrazili jsme směr Narvik. Cesta nám trvala ukrutně dlouho, protože jsme stále stavěli a kochali se krajinou.

Na Norviku samotném moc zajímavého nebylo. Lanovka do výšin už byla zavřená a jinak nic moc...
Rozhodli jsme se se tedy dojet ubytovat. Bydlení jsem on-line bookla ještě v Kiruně a hlavním rozhodovacím Kriteriem byla cena. Bydlení tedy mělo být dále od Narviku, ale hned u fjordu.
Jenže navigace začala ukazovat, že bydlení je dalších 150 km severně. Nešlo ji přemluvit jinak. Znejistěla jsem a začala hledat něco s wi-fi, abych adresu ověřila. Napadlo nás nákupní centrum, tak jsme se rozhodli tam zajet:

Projeli jsme o centimetry, abychom zjistili, že dnes je neděle a obchody jsou zavřené a wi-fi také v dosahu není. Tak jsem tedy obětovala cenná placená data a zjistila jsem, že náš hotel opravdu není 150 km daleko, ale "jen" 50. Pepa se tam vypravil, ale nezapomněl mi cestou ukazovat volné pokoje u silnice...
Ovšem když jsme naši "náš" hotel a došli do pokoje, okamžitě jsme si ho zamilovali. Pán se sice netvářil na naše nadšení stejně, protože výhledy pozoruje už několik let, ale stejně...
Prostě hotel přímo na břehu fjordu a zařízený na kochání se:

Ani po čtyřech dnech netuším, jaké je Švédsko

...nic se totiž neděje. Ráno se vstane, a po snídani se jede na letiště, kde se zavřeme zas až do pozdní večeře v hangáru....
Dokonce i v noci je tma, takže nic co by dokázalo překvapit...

...

Cesta do země, kde se nečůrá mezi půlnocí a pátou ráno

Cesta do Švédska se přihodila. Mám čas a Pepa potřeboval závozníka. Jen ty plány...!
Mělo se vyjet v sobotu ráno. Jenže v pátek nebylo hotovo a tak jsem byla povolána na sobotní a nedělní galeje, kdy se pracovalo od božího rána do pozdních nočních hodin.  V pondělí to vypadalo, že už už vyjedeme, ale "drobnosti" vydali na celodenní práce.

Start tedy letiště Otvice přesně 24:00.
Pršelo a ze začátku cesta i poměrně ubíhala...
Mírně jsme zakufrovali v Německu a místo na most z Dánska do Švédska jsme dojeli k trajektu. Po mírném debatování s paní od trajektu jsme si vydupali lístek na dva trajekty, místo na trajekt a cestu přes most.

Ta pravá "zábava" vlastně začala až ve Švédsku. Pokud někoho zajímá, jak vypadala cesta, tak asi takhle:

Jednoduše 1600 km vypadalo takhle. Aby to bylo zábavnější, po půlnoci se zavřely benzínové pumpy. Kvůli benzínu to nevadí, protože čerpat je možné automaticky a platit kartou. Ale chcete-li kafe, máte smůlu. Úplně nejhorší to ale je, když chcete na záchod. Situace vypadá asi tak:
Pumpa zavřená. Parkoviště plné aut a kamionů a kamerového systému. Křoví nikde ani náhodou. Parkoviště u silnice pak křoví obsahuje, ale až za plotem, který odděluje silnici od losů...
Zjevně NIKDO ve Švédsku prostě od půlnoci do pěti nečůrá.

Ráno se pak už sice na záchod jít dalo, ale nastala krize únavová. Oba už jsme měli cesty plné zuby. Ale krizi jsme překonali, Odměnou bylo zdolání cíle, tedy švédské Kiruny cca v 16:15 hodin.
Cesta tedy trvala 40 hodin, včetně zastávek, Například na severním polárním kruhu (nejčastější byly však zastávky na kávu...)

Jsme ubytováni, Pepa odjel na letiště vyložit náklad a mírně něco udělat a já jdu spát... Zítra budou práce na letišti pokračovat, protože na pátek je objednaný inspektor a musí být tedy hotovo...Pak teprve začne "dovolená"....