Já vím, je to velký odstup. Skoro dva měsíce mi trvalo sepsat poslední den v Rhodu. No, co se dá dělat, člověka doma čeká vyvalování, praní, práce a nějak pozapomíná takové drobnosti jako je poslední den na dovolené.
No ale aby byla dovolená sepsána kompletně, tak to jednou stejně přijde:
Přemýšlely jsme, co budeme poslední den dělat a usnesly se, že dostatečně důstojné zakončení dne bude v lázních Kalithea. Tam se nám líbilo a tak proč to nezopakovat a nejít na jistotu.
Takže jsme si pobalily saky paky a vyrazily. K našemu překvapení bylo v lázních poměrně málo lidí a my si mohly dosyta vybírat místo na ležení. Při placení za lehátka jsme nechtěly zopakovat chybu z minula s tím, že si nápoj v ceně objednáme později, neb to minule číšník zapomněl a musel ověřovat, takže jsme si nechaly vodu i kolu donést hned. Také jsme rovnou za lehátka zaplatily, ale číšník neměl nazpátek. Nevadí, donese.
Jenže to jsem se stihla vykoupat, uschnout a furt nic. Nakonec ale po několika urgencích jsme si drobné předali a dál se mohly nerušeně povalovat na lehátku.
Samozřejmě by nebyl den úplný, kdybysme neskočily na oběd naproti do restaurace, kde jsme daly naše oblíbené kafe fredo a řeckou pizzu. Kdyby někoho zajímalo, co je řecká pizza, pak je to pizza obložená vlastně řeckým salátem s fetou. Dobrá byla.
Procházkou z restaurace jsem také zjistila (Vanda šla na lehátko rovnou), že dnes večer bude v místním areálu svatba, vše bylo připravené, nazdobené a na parkovišti jsme pak dokonce potkaly několik svatebčanů (doufám, že to nebyl ženich, protože jeho šortky v řecké modré, byly ...no divné :)
Den plynul vesele koupáním a poleháváním, až večer jsme zjistily, že nedaleko stále kotví lodě, lidé někam plavou a že možná tam bude jeskyně. Tak jsme se plavaly podívat a ano! byla tam. Jenže s ní horda opilých členů jedné lodi. Byli opilí tak moc, že jsme získávaly promile i jen předýcháváním vzduchu, který vypustili. Vstup do jeskyně byl úzkým průplavem a dál se dalo i do jezkyně vlézt, ale opravdu jsme nechtěly sdílet s dalšími návštěvníky stejnou jeskyni a vrátily se s tím, že to třeba zkusíme později, až odplujou.
No, bylo už dost pozdě, slunce se klonilo k obzoru a podruhé už se nám do vody a do jeskyně později nechtělo.
Sbalily jsme věci, naložily do auta a vyrazily směr nějaká restaurace. Plánovaly jsme poslední večer v taverně a ne v hotelu. Jenže. Jenže jsme myslely, že se najíme v Kolymbyi, tedy v místě, kde stojí náš hotel. Ale to by nesměl název klamat. Kolymbia není město, ale soustava hotelů. Sem - tam i je restaurace, ale nijak nás nelákala. Naše představa byla nějaká klidná taverna s výhledem na moře, ne místní lunaparkové občerstvení. Takže jsme zase otočily auto a vyrazily směr naše známé taverny nad pláží Tsampika.
Tam jsme byly jediní hosté. Objednaly jsme si a poklidně se najedly s výhledem na moře. Po večeři jsme ještě dostaly meloun jako dezert, zaplatily jsme a odjely (a pan majitel zamknul a ukončil to taky).
Doma jsme zabalily, daly pár posledních drinků u bazénu a šly spát. Ráno se musíme rychle nasnídat a vyrazit na letiště. Když jsme hledaly v Kolymbyi restauraci, měla jsme obavy, aby stačil benzín. Auto ukazuje dojezd 70 km, letiště má být zhruba 35. To by mohlo vyjít. Nechce se mi brát benzín poté, co nám první den na letišti připočetli nádrž za 70 eur s tím, že auto můžeme vrátit s prázdnou nádrží. Tak to zkusíme.
Cesta pomalu ubíhala, dojezdové kilometry poklidně ubývaly a nezdálo se, že přijde problém. Ale přišel. Dojezd na autě najednou naskočil jen v čárkách a vypadal nejistě takto: --------
Na letiště to furt bylo ještě 15 km a překvapivě se objevilo i pár kopců k vyjetí. Vanda měla slabé nervy a ukazovala cestou benzínové pumpy, ale já vytrvala. Nakonec se nám povedlo na letiště dojet, auto pánovi z půjčovny předat (a je mi jedno, jestli bude auto k pumpě tlačit) a vyrazit se nechat odbavit.
Konec dovolené :(
PS: Zajímavá byla cesta i z Vídně do Prahy. To ve vlaku RegioJet nefungovala klimatizace, bylo ukrutné horko, ale posádka tvrdila, že všechno funguje jak má a klimatizace běží naplno. Do toho z naší objednávky nebyla jedna věc, a tak objednávku RegioJet stornoval pro jistotu úplně celou. Dostat se systémem k objednávce nové trvalo následně další dvě hodiny. Je radost cestovat s RegioJetem, zejména když jsme doma zjistila, že peníze za nespárovanou objednávku z cesty do Vídně stále nevrátili. Následovala reklamace (na kterou nikdo ani neodpoví), čekání 30 dní, telefonáty a dotazy na vyřízení reklamace a pak tak nějak zázrakem překvapivě po měsíci a půl peníze přistály na účtu, bez slova omluvy.
Skvělá firma.
