aneb listopad je prostě daleko, není možné nečinně čekat:
STŘEDA
První den naší pididovolené. Zpoždění oproti plánovanému odjezdu půl hodiny, což by šlo – kdyby nechtěl Pepa odvézt na letiště. Reálné zpoždění tedy asi hodina a půl – byl tedy zavrhnutý plán koupání v aquaparku v Liberci. Zachovaný ovšem zůstal plán cesty přes Stráž pod Ralskem a návštěva tamní zmrzlinárny s milionem druhů zmrzlin. A fakt, že jo. Dali jsme snídani spočívající v kávě (Vanda horkou čokoládu) a zmrzku – já měla švestkovou a čokoládovou s chilli, Vanda tureckomedovou a hořkou čokoládu. Po snídani jsme pobraly ještě jeden kopeček zmrzky na cestu – Vanda mangovou a já se odvázala a místo původní pendrekové jsem si koupila koprovou. Nikdo tomu nebude věřit, ale koprová zmrzlina je naprostá bomba mezi zmrzlinami. Doporučuji.
Pak už jsme dorazily do Špindlu a další překvápko – v námi objednané chatě pracují řemeslníci a my získáváme ubytování v hotelu. Původní možnost při koupi totiž byla buď hotel, nebo chata cca 400m od hotelu do stráně nad přehradu. Chata levnější cca o 700,- Kč. Takže teď máme hotel a pohodlí v tom, že nemusíme chodit na snídaně a večeře dolů z kopce…
Po ubytování jsme vyrazily kolem přehrady do centra Špindlu. Tam vybraly bankomat (Vanda dala zmrzku) a šly po druhé straně přehrady zas zpátky. Cca 5 km – na hrázi právě balili adrenalinové sporty v podobě slanění hráze (možnost i výstupu zpátky) nebo lanovku na kladce nad tou hloubkou hráze….Vanda začala řešit, co absolvuje. V tu chvíli taky začalo pršet. Ale hráz je kousek od hotelu, tak nebyl problém. Během hraní prší a kanasty na terase ale pršelo víc a víc, při večeři už začalo bouřit a bleskovat, tak jsme plány na další den odložily na ráno, že se rozhodneme podle počasí…
PS: Výhoda hotelu je podle paní recepční v tom, že hotel má televizi na každém pokoji. Zapomněla ovšem zmínit, že v televizi je chytitelná jen Prima :-D
PPS: Paní recepční je od nás. Prodávala kdysi ve skle na náměstí, pak prodejnu zrušili, ona šla do důchodu a teď pomáhá bratrovi s hotelem. No není svět malý???
ČTVRTEK
Déšť byl ráno fuč a sluníčko svítilo. Autobus nás dovezl na Špindlerovu boudu, odkud jsme plánovaly cestu na pokoření Sněžky. Zjistily jsme ovšem také, že jízda dolů koloběžkou je od boudy levnější téměř o dvě třetiny než když se koupí hned ve Špindlu. Dobrá informace.
Vyrazily jsme ku Sněžce, což čítalo 9,5 km a milion řečí od Vandy. Slunečné počasí skončilo na prvním kopci.
Po asi pěti kilometrech začal déšť.Sněžku jsme dobily mokré asi v půl druhé.
Na oslavu jsme daly půl litru kofoly za padesát korun a vyčůraly ji pod kopcem ve Slezském domě za 20 korun/osoba…
A pak začalo to pravé vzrůůůšo: Podle mých pohledů do mapy měla být cesta domů přes Luční boudu kratší než zpátky k boudě Špindlerově. Tak jsme vyrazily. Lilo jak z konve. Luční bouda nabízela zelnou polévku a výborný ooobr rohlík. (Vanda vzpomínala na Kubika - že rohlík by mu stačil na týden...)
Vanda dala dva a vyrazily jsme dál. Začalo to být zajímavé a ještě zajímavější. Něco bylo divně. Došly jsme Výrovku, pak ještě dál a pak už bylo jasné, že jdeme blbě. Čas se krátil, večeře téměř na stole a my na hřebenech. Rezignovaly jsme a vypravily se směr Špindlerův mlýn, z aktuální pozice 9,5 km…Vanda průběžně sčítala a doufala, že ze Špindlu pojede autobus. Stezka jak pro srnky, nikde živáčka, liják a v pustině kmeny přes stezku. Mně povolila podrážka, posledních cca 5km jsme šla stylem mlask-plesk-žbluňk.
Ze Špindlu autobus nejel. Taxiky nikde nestály. Mlask-plesk-žbluňk ještě další dva kilometry.
Celkové skóre výletu: 27 km.
Aneb jak dítěti znechutit výlet na Sněžku. Mokré až na kost.
PÁTEK
Po úmorném výletu na Sněžku, který mi bude Vanda předhazovat do konce mého i jejího života to chtělo oraz. Dohodly jsme se na aqvaparku a vyrazily do Liberce. Mělo to výhodu i v tom, že jsem si tam mohla koupit nové boty místo těch mlaskacích. Trochu problém byl v puchýřích na patách, se kterými se fakt blbě řídí a vlastně i blbě zkouší nové boty…
Ale jinak se povedlo. Vyzkoušely jsme podvodní foťák, užily si ve vířivce a hodinu prospaly v klidové zóně, otestovaly foťák do vody.
Boty jsem taky pořídila a dokonce jsme stihly i večeři. Co víc si přát…
SOBOTA
Už jsme seděly v autě, že jedeme do Jilemnice na zámek, ale ukázalo se, že je vlastně docela hezky. Takže auto jsme zavřely a vyrazily na Špindlerovu boudu, kde jsme se půjčily koloběžky na sjezd dolů. Vanda trochu tápala a bíla se to rozjet.
 |
Vymyslely jsme, že dole počkáme na bus, necháme se opět vyvézt nahoru a sjedeme ještě jednou...jenže to bysme nemohly padnout na brutálního řidiče, který neměl místo na dvě koloběžky v autobuse se třemi pasažéry...
Tak jsme vrátily kolobrndy a já nesměle navrhla Vandě vyjet na vrchol Medvědína s tím, že sejdeme jen dolů...tůra cca 4,5 km. Vanda překvapivě souhlasila s tím, že tentokrát si cestu ohlídá. Hlídala až na Horní Mísečky. tam jsme daly oběd a vyrazily dál.
Bohužel jsme netušily, že Mísečky obsahují minimálně čtyři turistické ukazatele, z nihž každý vynechává něco. Navíc dle plánu nebyla tůra a tak mapa ležela na chatě na stolku. Měly jsme jen mapu od lanovky, která neobsahovala turistické trasy....když jsme došly do Dolních Míseček, zjistily jsme, že je něco špatně a že bylo dobré se vrátit. Cesta zpátky 4,5 km do kopce. Tentokrát měla krizi Vanda. Vyčetla mi i globální oteplování.
Foto cenzurováno
Nakonec jsme ovšem po dlouhém pachtění se do kopce dorazily k hospodě, kde jsme obědvaly. K našemu hotelu po správné cestě to už byly asi jen dva kilometry a dorazily jsme i včas na večeři....
NEDĚLE
Poslední snídaně a zabalit. Pak jsme navštívily lanové centrum ve Špindlu, kde se Vanda vyřádila na 32 atrakcích.
Pak jsme vyrazily směrem k Praze s tím, že potkáme-li nějaký hrad či zámek, zastavíme. Tedy to byla moje představa. Vanda protestovala, ale volant jsme držela já a tak se musela podrobit. Potkaly jsme hrad Pecka a stihly akorát prohlídku. Pěknou. Prohlídky se většinou soustředí na rody vlastníků hradu, které člověku unikají v souvislostech - tady ne. Vlastník hradu, Kryštof Harant umřel s dalšími 26 pány na Staromáku. Vše jasné, přehledné a kat Mydlář na všechny pány spotřeboval 3 meče...
Vanda ovšem pubertálně zaprudila - že všechno zná, horrory podobného ražení že viděla.
Nezabila jsem jí, naopak jí pořídila hranolky. Dnes nebudu moct kvůli svatozáři u hlavy spát...
A to byl konec dovolené. Skončily jsme v Praze, kde Vanda zítra začíná anglický příměstský tábor...už aby byl listopad...
